Softball Lobkovice

K poslednímu jarnímu turnaji 3. ligy jsme vyrazily do Jižních Čech. Ubytování Věrka s naší plnou podporou zařídila v Českých Budějovicích, abychom z první verze rozpisu zjistily, že v Budějkách vůbec nehrajeme. Dlouho to vypadalo, že budeme hrát v sobotu na Hluboké, a v neděli tamtéž, případně v neděli ve Zlivy. Ale jak už to tak ve trojce bývá, nemá smysl studovat rozpis moc dopředu, přišla verze číslo 2 a ta nás poslala v sobotu do Ledenic. Ve skupině jsme měli Trutnov, se kterým jsme zatím neměli tu čest, a přijatelné Blansko. V pátek navečer bylo bohužel jasno v tom, že Blansko nedorazí, což nás hodně mrzelo. Ve skupině jsme tak zůstaly jen dva týmy a bylo jasné, že nemůžeme skončit hůř než druzí, radši bysme si to ale vybojovaly v přímém zápase s Blanskem než takhle na papíře. Ze všech možných variant nakonec vyšla rozpisově ta nejhorší, totiž, že budeme hrát až v sobotu v podvečer v 17.30 v Ledenicích a pokud prohrajeme, tak bude bezprostředně po té následovat ještě kříž o horní čtyřku.

No co – částečně už jsme byly na cestě, tak jsme to nechaly být a dvě auta dorazila ve složení Hubka, Janina, Madla, Máří, Míša a Věrka vstříc volnému patečnímu večeru a prakticky volné sobotě v Budějkách. Na ubytování nás překvapila paní se seznamem našich jmen, který jim ovšem nikdo neposílal (jestli vzali část lidí ze soupisky, tak víceméně trefily tu správnou ;). Večer jsme strávily v Magdaleně v doprovodu živé hudby na klavír. Probraly jsme právnické i matematické kličky při vyřizování hypoték a pojistek. A provedly test identifikace alkoholu bez použití čichových buněk (Máří, Míša, Janina). Pak sme ještě chvilku popily na ubytku a šly spát. Ráno se většina oddávala sladké snídani, zatím co my s Máří vyrazily na nákup do místního Tesca. Suveréně jsme si vybraly nejpomalejší pokladní v celém obchodě, za trest jsem jí po kase rozsypala jahody nejprve já a v zápětí Máří. Mám podezření, že paní pokladní rozsypané jahody vůbec nezaznamenala. Po snídani jsme vyrazily na tour de České Budějovice. Malinké centrum je moc hezké. Vylezly jsme i na Černou věž, z jejíhož vrcholku jsme se kochaly výhledem. Při sestupu dolů nás přepadlo poledne, což se zrovna na úrovni zvonů moc nevyplatí. První minutu to bylo celkem zajímavý, zbývající čtyři vysilující 🙂 Rezonance a šílenej rachot k tomu. Pak jsem se konečně dočkala jídla v mexický restauraci. Čekaly jsme neskutečně dlouho a Janina vyhrála opět keramiku 🙂 Když se nám povedlo zaplatit spustil se pěknej slejvák. Naštěstí netrval moc dlouho a tak jsme přejezd do Ledenic v pohodě zvládly. Cestou mě vyděsil jen Skippin telefonát:
„Madlo řekneš mi prosim tě adresu hřiště?“
Já: „No to nevim, ale když přijedeš v Ledenicích na kruháč …“
Skippy mě přerušuje: „Kamže? My hrajem v Ledenicích?“
Duo Skippy, Leňa zamrzlo na rozpisové hlubocké verzi číslo jedna. Při příchodu na lavičku pobavila Marťa hláškou: „Dneska sem ňáka rychlá“. Je pravda, že se tentokrát našly dvě pomalejší hráčky – Skippy s Leňou, který ovšem přijely asi o 20 minut pozdějc 😉

První zápas sehrajem s leadrem tabulky z Trutnova a bez výraznějšího protestu prohráváme 8:1. V průběhu zápasu se nám nakupily první zdravotní problémy – o Marťu se pokoušely mdloby a Janina předvedla tak razantní odkop míče, který těsně nedoběhla na chycení z luftu, až si přivodila další zranění na již značně pochroumané noze. Bohužel tím pro ni turnaj hráčsky skončil. Výsledkem jsme se odsoudily k druhému místu ve skupině a následnému zápasu s Trnavou (3. v ligové tabulce), kde jsme kolektivně zahrály pěknou tužku a pukly 11:1. Navíc zjišťujeme, že je nás po zranění Janiny na další den jen devět hrajících, přičemž Andy pořád ještě rozchází zlomeninu kotníku a nikdo neví, co ta noha provede. Skippy se přemluvit nepovede a tak zkoušíme Evžu, jestli by přece jen na ty dva zápasy nedojela. Naštěstí nás v tom nenechá a tak se neděle alespoň početně obávat nemusíme. Přesouváme se na ubytovnu do společenské místnosti. Tentokrát testujeme rozdíl mezi bílým a červeným vínem bez použití čichových buňek. Tenhle test nikomu problém nedělal. Kolem půlnoci se najde největší ospalec (kdo to asi byl? ;), který spustí vlnu odchodu. Ale v jednu už jsou v posteli skoro všichni. Za držáky byla již nekolabijící Marťa, zraněná Janina a odvázaná Míša.

Ráno jsme nijak spěchat nemusely. Sraz byl až v jedenáct na Hluboký, kde se hrála skupina o 5.-8. místo. Poprvé za sezónu se vidíme se Sabatem, což náležitě komentujeme. Shodneme se, že chceme-li se potkat i v zápase, měl by Sabat občas něco prohrát a my něco vyhrát. Jen nám nedošlo, že to nesmíme udělat současně. A tak Sabat svůj kříž o šanci na 5. místo prohrál, zatímco my ho nad zálahou z Ledenic vyhrály 10:8. Výsledek byl, že na vzájemný zápas musíme i nadále čekat. Sabat nakonec skončil na 7. místě a my na místě 6., když jsme se nedokázaly plně zkoncentrovat do posledního zápasu s Kladnem, jež zaslouženě vyhrálo rozdílově 6:17. V posledním zápase se projevily další zranění – Adél hrála s nastřeleným stehnem, Hubka s nataženým lýtkem. Pozici domacích nám v obou zápasech svým střihačským uměním zajistila Marťa 🙂

Výsledkově je 6. místo v turnaji skvělým umístěním, to bylo ale danné jedním vítězstvím za minutu dvanáct na Ledenicema. Jinak byl náš výkon spíš rozpačitý. Určitě si všichni umíme představit vyrovnanější a hezčí zápasy. Ani jednou mi nevyšel první nadhoz, dohazovač zafungoval vždycky. Pole dělalo spoustu zbytečných chyb – jak základních, tak mentálních. Především trojky se ňák nemohly na svým postu srovnat. Na pálce jsme si až na výjmky nevěděly rady s rychlejším nadhozem. Navíc jsme vymyslely několik dalších variant, jak sehrát v útoku 1-3 obsazená, které ovšem nejsou úplně přínosné 😉 Věřím, že se na podzim srovnáme a předvedem, co v nás opravdu je. Nejvyrovnanější výkony víkendu předvedla Máří 5/10 (2x2B, 3xR, 2xRBI, 1xBB), 7xPO, 7xA, 0xE. Za nadhoz a pole zaslouží pochvalu Míša. Za hru na jedničce pak Andy, která se zápas od zápasu zlepšuje a stává se na jedničce poměrně velkou jistotou. Hudla pak jako jediná udržela po všechny tři turnaje svůj pálkařský průměr nad tím týmovým. Turnaj jsme odehrály ve složení Adél, Andy, Hubka, Hudla, Janina, Leňa, Marťa, Máří, Míša a Věrka. V sobotu nás doplnila Skippy, v neděli Evža. Všem zúčastněným hráčkám děkuji a těším se na další klání 12.-13.9. na Krči.

Závěrem pohled na ligovou tabulku, ve které jsme si polepšily na 8. příčku.

Poslední květnový víkend jsme se sešly k dalšímu ligovému turnaji. Tentokrát se odehrával v areálech týmů Joudrs a Sabat. My jsme víkend odehrály v relativně slušném počtu 11-12 lidí. Po oba dny na hřiši válčily Andy, Evža, Hubka, Hudla, Janina, Leňa, Marťa, Máří, Míša a Věrka. V sobotu nás doplnila Olí, v neděli pak Adél a Skippy. Kaučovala Madla, v sobotu podpořena Dufi na jedničce.

Sobotní rozpis nám přinesl čtyřčlennou skupinu C odehrávající se v Bohnicích. Postupně jsme se utkaly s Eagles B, Spectrem a Tempem B. Přestože začínáme hrát až ve 12 scházíme se jak na pivo a v kompletní sestavě jsme teprve kolem čtvrt na dvanáct. Částečně k tomu přispěla situace na Nuseláku, částečně parking v přilehlých ulicích a častečně notoricky zpoždění jedinci 😉 Trochu mě mrzí, že s Eagles B (pozdější vítěz turnaje) hrajeme hned první zápas. Při absenci Adél se rozhoduji pošetřit spolehlivý nadhoz tedy Hubku s Míšou do druhých dvou zápasů, o kterých předpokládám, že budou pro vývoj ve skupině důležitější. Janina v zádech s větrem a pokusným polem se s tím však perou velmi statečně a s výsledkem 5:2 v náš neprospěch můžeme být spokojeni. V druhém zápase se Spectrem nastupujem v plné sestavě – pole zahrálo, nadhoz držel, útok pálil. Snad nás můžou mrzet jen chyby na metách, díky kterým musela Hubka odházet o inning víc. Výsledek 15:2 pro nás. Stejně jako na prvním turnaji nás čeká rozhodující zápas o druhé nebo třetí místo ve skupině večer s Tempem B. Minule byl náš zápas vyrovnaný a otevřený až do konce. Tentokrát nám bohužel vůbec nevyšel. Jediný co fungovalo byl nadhoz. Ale obrana i útok, od zápasu se Spectrem pouze lehce pozměněné, jakoby si všechno vybraly v odpoledním zápase. Zkrátka a dobře tečeme 6:1. Výsledek nás odsouvá na třetí místo ve skupině a do nedělních bojů na Sabatu o celkové 9.-12. místo. V ranním kříži se tentokrát střetneme s PV B. Obraz hry je bohužel jednoznačný od samého začátku. Pro čestný bod pro moje modré oči dobíhá Marťa v předposledním inningu. A zcela jednoznačně prohráváme 11:1. Poslední zápas turnaje o 11. místo si užíváme a bez výraznějších komplikací vítězíme 5:11.

Absolutorium za celý turnaj zasluhuje Hubka na nadhozu. Dvakrát odházela kompletně vítězný zápas. Střídaná byla jen v prohraném zápase s Tempem B a to jen kvůli pošetření sil, nikoli kvůli vlastnímu výkonu. Míša, která měla být původně druhá nejvytíženější nadhazovačka, se tak prakticky na prkno nedostala. Ale obecně, ať byl na prkně kdokoli, to na nadhozu fungovalo. Horší byla celková nevyrovnanost našich výkonu v ostatních činnostech. Naše starty na pálce byly značně proměnlivé – někdy normální, někdy natěšené, leč plné nesmyslných švihu, jindy zase odevzdané. A tohle je věc, kterou si musí srovnat každý sám v sobě. S výjmkou zápasu se Spectrem dokázaly vždy odpálit max tři, čtyři hráčky. A obvykle pokaždý jiný. S nejstabilnější formou se potkala Věrka, která odpálila ve čtyřech z pěti zápasu 5/11 (4xR, 4xRBI, 1x2B, 1x3B, 1xBB, 1xHB). Stoprocentní výkon ještě předvedla Skippy, ale ta pálila jen v jednom zápase, ten se jí ale vydařil na jedničku. Přínosem turnaje bylo nasazení Andy na jedničku a Leni na dvojku. Otevřelo se tím více kombinací pro rozestavení pole, v závislosti na soupeři. Obě holky si s tím vcelku dobře poradily. U Leni je patrná nevyhranost v poziční hře a rychlost reakce, ale to je po dvou měsících venkovní polařiny vcelku pochopitelný 🙂 Každopádně s jejich uvedením se na těchto postech jsem spokojená. Zbytek pole už byl horší. Standart předvedly jen Máří a veteránky Hubka s Míšou. Obecně myslím, že se moc užíráme vlastníma chybama a neumíme je hodit za hlavu. Někdy je lepší „svalit“ vnitřně chybu na někoho jinýho a až po zápase si zanalyzovat, jak to vlastně bylo doopravdy 😉

Výsledkově to bylo úplně stejně jako na prvním turnaji, z toho jsme ale co do vyrovnanosti výsledků a vlastních výkonů mohly být více spokojeni. Věřím, že na turnaji v Jižních Čechách neodejde nadhoz, budou pálit obě části lineupu (jak ty co se jim dařilo na prvním turnaji, ale moc ne na druhým, tak ty co se jim dařilo na turnaji druhém, ale zas ne moc na prvním ;), pole podrží a všechno se to pěkně spojí dohromady 🙂 Pořád si myslím, že můžeme útočit výš než na naše stabilní 11. místo. Těším se na další turnaj. A nakonec ještě pohled na ligovou tabulku po dvou kolech. Už sme 10.-11. ;-)))

První turnaj letošního ročníku 3. ženské ligy s sebou přinesl hned na úvod několik komplikací. Z hlediska organizace ligy málo pořadatelů, pozdní přihlášky, rozpisy na třikrát,… Z hlediska našeho týmu pak především velký úbytek hrajících oproti loňské sezóně, z toho část nečekaně během poskedních dvou měsíců. Trn z paty nám vytrhl blanický rytíř Dvořka, která doplnila osmičku statečných do počtu devět. Ono osmičlenné jádro tvořily Adél, Hubka, Hudla, Leňa, Márťa, Máří, Míša a Věrka. Jako desátá se na poslední chvíli urvala na první dva sobotní zápasy Skippy, na poslední sobotní a oba nedělní Evža. A jako jedenáctá se v neděli po cca dvacetileté pauze vrátila Oli. Všemu šéfovala Madla v roli kauče.

Sobotní skupina nám po různých změnách nakonec přisoudila Joudrs C, Řepy B a Tempo B. Prostě sme byly jediný Áčko 😉 Hrálo se v pražské Libuši, což byla proti původně rozepsaným Sedlčanům příjemná změna. Horší bylo, že jsme hrály první i poslední zápas dne, což byl pro náš ne úplně mladý tým ne úplně jednoduchý úkol. Navíc přišla ráno od Marti ne úplně pozitivní SMSka týkající se zažívacích obtíží, jejíž existenci sem si byla ochotna připouštět pouze v obědové pauze, kdy Marťa vypadala obzvláště zeleně. Nakonec jsme se s tím celkem statečně popraly. V prvním zápase jsme vyzvaly pražské Joudrs, ty narozdíl od nás přisypávaly v téměř každé směně bod až dva a zaslouženě zvítězily 5:8. Softballovou premiéru si odbyl náš letošní (bohužel jediný) nováček Leňa. Pak jsme se přesunuly do Domina na oběd, který u většiny obsahoval polívku nebo tvarohový knedlíky. Po návratu na hřiště následovalo kafíčko a mohly jsme vyrazit na Řepy. Ty jsme za minutu dvanáct „smázly“ 9:8 v dohrávce páté směny. Každopádně těsné vítězství a předchozí výsledky znamenaly, že ve skupině budou Joudrs C určitě první, Řepy čtvrtí a my s Tempem si to v přímém souboji rozdáme o druhé místo. Před tím nás ovšem čekala opět zápasová pauza, kterou většina vyplnila dalším kafíčkem. Máří s Marťou pak snahou koupit si helmu, resp. chrániče v místním obchůdku se softballovým vybavením, což se však z neznámého důvodu nesetkalo s pochopením jeho majitele. K poslednímu zápasu jsme nastoupily celkem dobře. V trojce bohužel Tempo otočilo na konečný výsledek 5:4. Co se dá dělat tentokrát jsme o bod prohrály my a to nás z třetího místa ve skupině poslalo do bojů o konečné 9.-12. místo, které se odehrály v neděli v Sedlčanech.

Sraz byl v 10:45 na místním hřišti. Na místě se ukázalo, že déšť zkomplikoval nedělní rozpis a první nedělní match s Kladnem se přesunul až na 12:30. Při čekání na opožděný zápas nás „potěšil“ merklínský Pepa Liška prohlášením, že jsme jedinej tým co vypadá furt stejně – prý nás dává za příklad ve vytrvalosti ;-). V litém boji jsme bohužel celou dobu tahaly za kratší konec. Ve finishi jsme se sice vzepjaly, ale dorovnání jsme o bod nedotáhly. Prohrály jsme 9:8 a tím se „nominovaly“ do zápasu o konečné 11. místo s Blondies. Průběh zápasu byl přesně opačný než zápas s Kladnem a finální útok blondýn nestačil víc než na jejich prohru 7:5.

V prvním turnaji jsme tedy obsadily celkově 11té místo z 16 dorazivších. Oproti loňskému ročníku se sice jedná o pokles z předních příček, ale špatný pocit mít rozhodně nemusíme. Při ztrátě dvou výborných nadhazovaček a několika pálkařských opor jsme vyválčily dvě výhry a tři prohry, z toho dvě těsné o bod, což jak si říká je chyba kauče nikoli hráček :-). Všechny tři nadhazovačky Adél, Hubka a Míša si v kruhu vedly výborně, hrálo se a vzájemně se hezky doplňovaly. Případná změna nadhozu byla vždycky účinná. V poli jsme provedly pár změn. Na kečru se usadila Věrka a vedla si velmi dobře – nadhazovačky podržela, mluvila, běžce běžící na domácí metu vytečovala a nějakou asistenci si taky připsala 🙂 Adél si zahrála na trojce a na jedničce. Ĺeňa vyzkoušela levé i pravé křídlo vnějšího pole, kde se zápas od zápasu zlepšovala. Velkou pochvalu zaslouží Míša za několik opravdu těžkých nedělních catchů. Zatímco nadhozu i poli se celkem dařilo, na pálce to tak slavný nebylo a část hráček se docela trápila. Největším ostřelovačem byla Hubka 0.667 (4/6 – 1x2B, 2xR, 1xRBI), následovaná Marťou 0.533 (8/15 – 1x2B, 7xR, 4xRBI, 1xSH, 3xSB) a Hudlou 0.400 (4/10 – 1x2B, 4xR, 2xRBI, 2xBB, 1xSH, 1xSB). První zkušenosti v pálkařském boxu získávala Leňa a 0.250 (3/12, 1xR, 3xRBI) vůbec není špatný výsledek. Obecně máme rezervy v běhu po metách. Pochvalu za agresivní běh zaslouží snad jen Máří a Marťa, která sice vlítla na metách do tří autů, ale když už byla k nezastavení, tak do toho šla aspoň naplno a se slajdem.

Děkuji všem víkendovým posilám za vydatnou výpomoc. A na konci května se těším na další turnaj, který snad nabídne další hezké a vyrovnané zápasy. Doprobudí-li se po zimě pálka máme určitě šanci šoupnout se v tabulce o kousek výš :-).

Výsledná ligová tabulka:

V neděli proběhlo zimní ženské soustředění na Kladně. Na programu byly základy pole, přátelský zápas s místními Miners, zkouknutí ženské biatlonové štafety a odpoledne slajdování s pálkou.

Celému soustředění předchází několi historek, jejichž stůjcem je Máří. Auto vypisuje na sobotu 7.00, přestože soustředění je v neděli. Taktéž na sobotu rezervuje hospodu, což ovšem v sobotu zjišťuje a přebukovává. Poslední historka je ze sobotního večera, kdy oznamuje, že nemůže zvednout házecí ruku a tudíž nikam nejede.

Na kladenské hale se i tak scházíme v hezkém počtu 9 ks. Úvod proběhl v poměrně svižném tempu, kdy jsme něco malinko naběhaly a relativně hodně míčů posbíraly. Lehce sme se zaměřily na techniku a zjistily, že míče bez rukavic můžem sbírat častěji s ohledem na to, jak silní jsme v této dovednosti byly 😉 Po hodince a půl jsme se začly připravovat na přátelák. P..u, jak říká Voťas, jsme obsadily samými na těchto postech „vyhranými“ jedinci. Nejzkušenější tak byla Marťa na dvojce, Věrka se prala statečně na kečru, Madla na spojce a nováčka Leňu jsme hodily na osmičku. Na nadhozu se vystřídaly Adél (4 inn), jistota Míša (1 1/3 inn) a Janina (2/3 inn). Začínalo se stavem 1:1, BB moc nebylo a pokud to šlo tak se švihalo. Po metách nám to sice moc neběhalo, ale za to nám to docela pálilo a tak sme před nastaveným inningem vedly asi o milion bodů. V tý poslední směně jsme promíchaly sestavu a o jeden bod prohrály (teda říkal Milan – kauč Kladna, my už to pak nepočítaly). Jako zkušený closer se ukázala Míša, která na plný mety vystřídala v kruhu Janinu a zakončila SO. Na jedničce sbírala kromě Míši s Janinou zkušenosti Andy, na trojce se prostřídaly Hudla s Adél. Zápas bezpochyby splnil svůj účel. Zaprvé nás bavil a za druhé se dost pálilo, takže sme mohly na nových postech celkem rozkoukat 🙂 Zjištění zápasu: chytá-li kečr míč v rybě v poli a vyrazí ho ven, míč je ve hře.

Po zápase se jelo do Madlou vybraného a Máří rezervovaného podniku Na Garážích. Výběr podniku byl provedem hlavně na základě toho, že vlastnil TV, na který bylo v plánu zkouknout již zmiňovanou štafetu. Když sme tam vlezly, přivítala nás pekelně zakouřená místnost s televizí. Po chvíli se ukázalo, že máme nekuřacký salónek vzadu. Jeho slabinou byla absence TV. Marťa říkala, že to neva, že se budem koukat na netu. Bohužel při zavřených dveřích nešla wifina. Nakonec jsme to zvládly odfandit v kombinaci informací od servírky, chabého připojení a občasných výběhů na střelbu.

Po obídku jsme se nejprve věnovaly ulejvce, jak obranné tak nabíhané. Pak přišly na řadu slajdy a s nimi letošní první zranění. Při posledním slajdu si Andy škobrtla, nejdřív jsme myslely, že je to výron, rentgen však odhalil zlomeninu, takže sádra na šest týdnu. Přejeme Andy nekomplikovaný a rychlý srůst. Andy s Věrkou a Janinou ofrčely na pohotovost a zbytek se jal konečně dělat to, co se dělá v pálkařské tělocvičně, tedy pálit. Marťa byla na začátku umístěna na stativ u žíněnky. Z nějakýho nepochopitelnýho důvodu však první míč poslala do středu tělocvičny. Naštěstí v tom místě postávající hlouček minula. Pak povídala něco jako, že se zamyslela. Jinak musím pochválit jak Marťu, tak Leňu za prozatímní pokrok na pálce, opravdu je to vidět. V pět hodin jsme to zabalily a frčely domů.

O víkendu se soustředily Andy, Adél, Hudla, Janina, Leňa, Madla, Marťa, Míša a Věrka. Díky všem za účast a těším se na další společnou akci, ať už softovou či nesoftovou 🙂

První říjnový víkend tradičně dává odpověď na otázku, kdo bude mít příští sezónu nárok na účast ve vyšší soutěži. A světe div se, jsme to my 🙂

Tak postupně.
Skupina byla více než přívětivá. výsledkem byla utrpěná výhra s Mistrálem 7:5 a těsná výhra nad Spectrem 3:4, když soupeři zůstaly v dohrávce běžci na druhé a třetí metě. Alespoň byly oba zápasy dramatické a jejich výsledky do konce nejasné. Keletti si tak v pozici víkendového kauče rozhodně nemohl stěžovat na nějakou nudu.

Výhrou ve skupině jsme si kromě horní osmičky, zajistili ranní vstávání, být na hřišti v 7.20 je peklo. A stejný peklo byl i onen ranní zápas s Joudrs 6:10 v náš neprospěch. Možná to bylo i z přemíry motivace, neb jsme v případě výhry měly šanci hrát o celkového vítěze ligy. Ne že by na tom nějak záleželo, ale když už to bylo tak blízko .. :o) Prohrou tento plán padá a posouváme se pouze do bojů o 5. místo. V nich nás nejprve čekají Blondies, které přejedeme 6:10 (pro dramatický efekt necháme před posledním autem soupeře alespoň zaplnit mety). V tomhle zápase má můj největší obdiv Keletti, který se nebál postavit nadějno-veteránskou sestavu, s tím že uvidíme co se bude dít a ta sestava si s tím vcelku v pohodě poradila, čímž nám ukázal, že to tak můžem dělat častěji 🙂

Následuje dlouhé čekání a propočítávání možného pořadí ligy. Tak nějak nikdo nepochybuje, že Eagles B tenhle turnaj (stejně jako všechny předchozí kterých se zůčasnily) vyhrají a budou mít celkově 64 bodů, což se taky stalo. Tempo B se má v zápase o 3. místo utkat s Joudrs C, pokud vyhrájí budou mít celkově bodů 65, pokud prohrají budou mít i ony 64 bodů. No a my si v případě výhry o 5. místo odnesem také celkově 64 bodů. Keletti píše dvě verze line-upů, páč o první místo v lize (byť dělený přece jen nehrajem každej den) – jednu „silnou“ a druhou „zaslouženou“. Tempo v boji o 3. místo padlo, takže do hry jde první verze sestavy, která neponechává nic náhodě a smete Mistrál tentokrát bez problémů 1:7. Byla Stařenka, byla i Svááááááčina včetně dovětku Kdo vyhraje ligu. Teprve další den jsme zjistily, že v soutěžním řádu existují dodatky, díky kterým nekončí tři týmy v roli „mistra“. Zlato si tak nakonec při shodném počtu bodů zajistilo Eagles B (díky čtyřem vítězným turnajům), stříbro my (díky jednomu vítěznému turnaji) a bronz zbyl na Tempo B. Druhá liga se otvírá pro první dva celky z ligy třetí, tedy poprvé v naší historii i pro nás.

Výsledná ligová tabulka:


Ale ještě k turnaji samotnému. Hrály jsme s obvyklou bilancí 4:1 na zápasy v náš prospěch. Tentokrát z toho bylo místo páté. Konečně to vypadalo, že budeme víceméně v kompletní sestavě. Nakonec to zazdila Adél, která si ve čtvrtek zvrkla kotník. Víkend jsme tak odehrály v sestavě Andy, Dufi, Evža, Haňa, Hudla, Janina, Madla, Marťa, Máří, Míša, RS, šárka a Věrka. Tentokrát se nás ujal Keletti, kterému tímto děkujem. Máří se při návratu Dufi konečně podívala na kečra a nenechala nikoho na pochybách, kdo je na tomto postu jednička – 5 x CS hovoří za vše. Andy si o víkendu střihla osmičku a je vidět, že práci vnějšího polaře má zvládnutou, velkou jistotu nabyla při chytání luftů, ještě to chce víc jistoty při odpalech po zemi. Premiérově si za nás zahrála Šárka a vůbec si nevedla špatně, takže doufáme, že si příští rok zanese termínovku do kalendáře a bude s námi jezdit pravidelně 🙂 Mezi útočníky víkendu patří Míša, své pálkařské kvality prokázala Dufi a trochu nečekanou snajperkou byla Máří, která se v neděli vyspala do neskutečné formy a pálila jednu ránu za druhou. Často jsme chybovaly v běhu po metách, agrese je fajn, ale hlava taky ;-). O to víc mrzí, že chyb se dopouštěly zkušení běžci jako Dufi, Evža a jinak hvězda víkendu Máří. V poli jsme letošní již tak vyrovnanou éčkovou soutěž okořenily dalšími zákroky, vyhlášení vítězů si necháme na zakončení sezóny 🙂

Poslední hrací víkend za námi – teď nás čeká lečení bolístek a zasloužená pauza. Děkuji všem za další bezva víkend i celou sezónu. Tak zas za rok 🙂

Foto stříbrného týmu třetí ligy 2014 (bez Adél, Barky, Hubky a Skippy):



A jak z tý fotky Marťa Vlčáka vystřila fakt netuším, ale udělala to dobře 🙂

První zářijový víkend se uskutečnil v pořadí již čtvrtý turnaj 3. ženské ligy. O pořadatelství se tentokrát podělili Sedlčany s Radotínem. Naše skupina A se odehrála v Radotíně. Postupně jsme se v ní utkaly od 10.00 s Joudrs C a od 13.00 s Mistrálem. Pořadí ve skupinách pak přerozdělilo týmy do jiných skupin, ve kterých už se hrálo o konečné umístění. Nevýhodou naší skupiny A je, že poslední zápas ve skupině mezi Joudrs C a Mistrálem se hraje až v půl osmý večer. A my tedy, pokud neurvem dvě výhry, budeme muset čekat, na její celkové pořadí do večera, neboť 3. ze skupiny hraje ještě od 21.00 jeden zápas.

V pátek ráno hlásí Máří 38,5 a nad naší sestavou začínají viset otazníky. Křivka její teploty nemá klesající chrakter a tak je v sobotu ráno rozhodnuto, že zůstává doma. Otazníky se mění ve vykřičníky. Je jasný, že na víkend jsme bez spojky a že sestava bude lepená víc než obvykle :o) Spojku tak Voťas losoval ze sestavy Adél, Andy, Evža, Haňa, Hudla, Janina, Madla, Marťa, Míša, RS a Věrka za podpory Pana Otce a Terky.

V prvním zápase si spojku střihla Haňa. Než se kolektivně stačíme probudit a rozkoukat prohráváme zcela po zásluze 9:1. Romča tlačila míč do zóny spíš silou vůle a obrana s útokem pokulhávala v mnoha směrech. Spíš to vypadalo, že vlastně ani moc nechceme hrát. Navíc se nám zranila Haňa, která sice dál mohla nějak hrát, ale především běžecky ji zranění významně omezovalo po zbytek turnaje. Naším největším cílem do dalšího zápasu tak bylo se v následující hodině a půl předevšim probrat a nabudit. Chuť do hry se nám určitě zvedla. Elán nám ještě stoupnul s prvním úspěšným zákrokem proti Mistrálu. Ten byl shodou okolností od Evžy, která v tomhle zápase vyfasovala post stažené spojky a vůbec si nevedla špatně. Obrana občas zařídila nějaký bod. Pálka fungovala ve třech z pěti směn. Celkově byl výkon určitě lepší než ráno a stačil nám na vítězství 6:4. Nicméně i v tomto zápase bylo několik míst, která se Voťasovi silně nelíbila. Především řešení našich útočných aktivit při 1-3 obsazená nemá úplně rád – variant jsme předvedly hned několik: např. totální ignorace kauče, aut běžce z trojky, kterého sleduje nehýbající se běžec na jedničce nebo aut běžce z jedničky za přečasný výběh. A to mu Adélka ukázala další den další netradiční řešení :o) Jinak ve většině z těchto situací figurovala Marťa, ale dáváme jí rok, maximálně dva a bude běhat jak čamrda 🙂

Výsledek 1:1 na zápasy znamenal dlouhé odpoledne v Radotíně. To jsme strávili částečně v místním Rozmarýnu, restaurace s výbornou obsluhou, a částečně na hřišti. V hospodě jsme se děsně přežrali a přepily. Došlo i na nestandartní objednávky typu tuplák malinovky. Jedinou slabinou bylo, že neměli mrkvovej dort, ale jinak toho měli dost ;o). Třeba čokoládovou a kokosovou zmrzlinu. Tu si mimo jiné koupila Evža s Věrkou.

Otázka při pohledu na jejich zmrzliny: „A to je velká nebo střední?“
Evža: „Střední.“
Věrka: „Míchaná.“

Pak už jsme se přesunuli vytrávit na hřiště. Zkoukli jsme extraligové chlapské čtvrtfinále, ve kterém Radotín podlehl 0:5 Chomutovu. Přitom jsme probraly kdejakou kravinu. Mimo jiné jsme zvládly Frkařova Vilgota překřtít na Káju po asociační ose Vilík – Gott. Navíc to koresponduje s původně zamýšlenou „včelkou“ Mayou, ze které se nakonec vyklubal kluk. Následoval zápas Mistrálu s Joudrs C. V něm měl Mistrál z našeho úhlu pohledu dvě mise. První byla obdržet alespoň 8 bodů, to se stalo poměrně záhy a my měly jisté, že ve skupině skončíme první nebo druhé. Když už obdržely bodů 12 následovala mise č. 2 otočit zápas ve svůj prospěch, pak by totiž opravdu vzniklo zmiňované kolečko a my bychom v něm měly nejméně bodů proti, takže bychom postupovali z prvního místa. To se kupodivu nestalo. Ve skupině končíme druhé, což nás posílá do bojů o 5.-8. místo, které proběhnou v Radotíně.

Další den nás čeká nejprve Kladno. Házet má Romča na Madlu a je potřeba začít lépe než včera. Baterie se jala řádně rozcvičit a včas zaujala místo v kleci. Výsledkem bylo, že Madla střelila odpalem Romču přímo po klíční kost na házecí ruce. Romču to zjevně dost probralo, protože pak po prvních nejistých hodech přepnula na vyšší rychlost a k tomu neskutečně poslouchala 🙂 Navíc jsme všechny řezaly a běhaly jak divý a výsledek byl po 90 minutách 3:18 v náš prospěch. Po zápase jsme se vydali na obídek. Původně jsme chtěli vyzkoumat ňákou jinou hospodu než v sobotu. Nakonec jsme ale zase jsme skončily v osvědčeném Rozmarýnu. Tentokrát byla neuspokojena Romča, když neměli smažáka, a tak si objednala v pořadí již třetí víkendovou pizzu. Opět sme se přežrali, naštěstí bylo dost času na vytrávení.To se nám asi povedlo líp než Merklínu, který jsme v boji o páté místo přehrály 10:4 (oficialní zdroje teda tvrdí 9:4).

S jednou prohrou jsme tak skončili celkově na 5. místě. I tak jsme se ještě udržely na ligovém čele. O pouhý bod před Tempem B, se kterým jsme se dosud neutkaly. 3. příčku zatím okupují Eagles B a to i přesto, že jeden turnaj vynechaly, ty zbylé (včetně tohoto) totiž naprosto přesvědčivě vyhrály.

Závěrem řici, že jsme si zahrály od druhýho zápasu dobrej softík, kterej držel hlavně nadhoz s útokem. Na pálce tlačily hlavně Romča, Madla, Hudla i Míša. Obrana sice pokulhávala, ale s tím se dalo dopředu tak ňák počítat. Celkově převažují pozitivní pocity z fajn víkendu. Už se těšíme na ten rozhodující první říjnový víkend na Sabatu.

Za účasti dvou odchovanců MFF Neratovice začalo včera 11. 7. 2014 ve 12:30 tichomořského letního času mistrovství světa v softballu juniorů. Oficiální zahajovací ceremoniál otevřel mistrovství v 17:30 a Češi se na hřiště postavili v 19:30 a na začátek je nečekal nikdo jiný než domácí Kanada. Do Kanady z Neratovic odcestovali Honza Svatoň a Tomáš Vokšický a do prvního zápasu nastoupil Honza Svatoň v základní sestavě a Tomáš Vokšický připraven střídat. Výsledek 7:0 pro domácí Kanadu není na začátek sice povzbudivý, ale není všem dnům konec, ba naopak. Český tým odehraje po jednom zápase každý den až do příštího pátku 18. 7., v sobotu pak začínají vyřazovací boje. Aktuální dění je možné sledovat buď na www stránkách Softball.cz nebo na oficiálních stránkách mistrovství zde. Je zde možné on-line sledování aktuálních zápasů a následné podrobné statistiky včetně vývoje zápasů nadhoz po nadhozu. Celé naší reprezentaci a Honzovi a Tomovi obzvlášť přejeme hezkou hru:-)

Další turnaj třetí ligy se koná v nám dobře známém Merklíně, který kooperuje se Spáleným Poříčím. Riskujem a zamlouváme ubytování U Josefa s dvojměsíčním předstihem a rizikem přejíždění do Poříčí. Naštěstí všechno vychází jak má a naše skupina A se hraje v Merklíně. Spolu s námi dostaneme do skupiny Eagles B (vítěze 1. turnaje) a Mistrál. Navíc víme, že pokud skončíme první nebo druzí ve skupině, zůstaneme v Merklíně i v neděli. A tento cíl by měl být reálný. Ale postupně.

Do Merklína přijíždíme v hojném počtu už v pátek. Postupně doráží Pan Otec s Evžou, Máří a Terkou, Věrka s Janinou a Marťou a Míša s Andy, Madlou a ROmčou. Později ještě dorazí Haňa s dětma. Na večírku řešíme matematickou úlohu vycházející z Terezčiny hry Dobble. Matematicky zaměřená čast osazenstva postupně mění trochu zadání, ale nakonec vypotí vzorec n x (n-1) + 1, zatímco humanitní část osazenstva (Máří) na to jde hrubou silou a obětavým výkonem podporuje platnost vzorce. Nespecififikovaná skupina Evža s Romčou úlohu nejprve ignorují, ale nakonec dělají kontrolu Máří. Úkol postoupila Janina, která už ví na co mají její kolegové Ptáka, manželovi a dvěma docentům a přislíbila brzy dodat výsledky. Schválně jestli budou totožné 😉

Dopoledne stíháme královskou snídani a pak se to různí – někdo procházku, někdo na hemenex a někdo další spánek. Sraz jsme měli až v jednu na hřišti. Páteční grupu ještě doplnily Adél, Hubka, Hudla a Skippy. A na koloběžce se zjevil Voťas jakožto náš víkendový kauč.

Jako první jsme se utkaly s holkama z Eagles B, které nás při posledním střetnutí pěkně rozstřílely. Dvoubodové vedení z prvních dvou směn jsme neudržely a odešly s prohrou 2:8. Chtěly jsme je aspoň víc potrápit, ale nevyšel nám útok ani obrana. Eagles tímto zápasem vyhrály skupinu a nakonec zaslouženě i celý turnaj, ani jednou neprohrály a všechny výsledky byly jednoznačně v jejich prospěch.

O druhém a třetím místě ve skupině rozhodoval večerní zápas s Mistrálem. V pálkařském boxu pokračovala ranní mizérie. Mistrál na tom byl díky Romče ještě hůř než my a tak jsme vyhrály 11:4. Druhý flek ve skupině nás jednak poslal do bojů o celkové čtvrté až šesté umístění v turnaji a jednak nás udržel v Merklíně. To bylo fajn ale stejně nás čekalo ranní vstávání.

Večírek se tradičně vydařil. Pod vlivem desítky, jedenáctky, dvanáctky, šestnáctky i vínka jsme se moc hezky uvolnily. Kauč po našem super výkonu chtěl asi přepnout na dámské myšlení a tak to zkoušel přes mix pomerančového džusu s bílým vínem. No co si budem povídat moc mu to nepomohlo a ani v neděli z nás asi moc nadšenej nebyl.

Hned ráno jsme nastoupily proti Spectru, kterému jsme měly co vracet z posledního turnaje. I tentokrát to bylo o bod, 5:4, ale v náš prospěch. Přestože se na pálce stále nedařilo, byl to asi náš nejlepší zápas na turnaji.

Po něm jsme daly dvě svačiny, teda svááááááááčiny. Myslím, že v nich byl náš výkon konečně kvalitní 🙂 Následovala třízápasová pauza vyplněná balením, obědem, spánkem, běháním (kdo jinej než Adél) …

Poslední zápas jsme vyzvaly Kladno. Ani tentokrát nebyl náš výkon nikterak přesvědčivý. Pálka měla alespoň vzrůstající tendenci, na rozdíl od obrany, která měla tendenci klesající. O ne příliš kvalitním výkonu hovoří výsledek 9:14 v náš prospěch.

Bilance tří výher a jedné prohry, která nám vynesla celkové 4. místo, nezní nijak hrozně. Ale náš výkon byl nemastný neslaný. První dva turnaje jsme se opíraly o pálku, ta teď byla přímo děsivá. Řada pálkařů pálila jeden luft za druhým. Utrpení některých pálkařů zmírňovaly soupeřovy nadhazovačky, několika dobře mířenýma ranama. Nebyl nikdo kdo by dokázal odpálit v každém zápase. Příjemným pálkařským výkonem se prezentovala Marťa. Ze zbytku jmenuju ještě Haňu, Máří a Hudlu. Obrana fungovala oproti předchozím turnajům naopak o trochu líp, ale k bezchybnému výkonu to mělo ještě hodně daleko. Za slušnou výsledkovou bilanci tak můžeme děkovat především nadhazovačkám Romče (víkendová ERa 0,62!), Haňe a Adélce. Poděkování patří také Voťasovi za trpělivost s naším spolkem – díky 🙂

Po společenské stránce se turnaj vydařil, jak jsme od výjezdu očekávaly. Ani výsledkově to nedopadlo špatně a pocitově to snad příště zase trochu vytáhneme.

I přesto, že jsme se poprvé nevyšplhaly na pomyslnou bednu, strávíme prazdniny na čele ligové tabulky. A tak je potreba udělat print screen a ještě chvilku se jím pokochat 🙂

Další turnaj 3.ligy se odehrál za slunečného počasí v bohnickém Joudrs areálu. Organizátoři fungovali na jedničku. Kromě úpravy hřiště byl k dispozici i clubhouse s občerstvením. Naše děti se pak mohli vyblbnout na sítí chráněném hřišti nebo beachovém kurtu. Takže pro náš tým naprosto ideální místo.

Po předčasném příjezdu Dufi z Anglie se začalo blýskat na vytuněnou sestavu. Tu zazdila Máří snahou stát se uměleckou řezbářkou, při které si ve čtvrtek večer rozřízla palec na chytací ruce. A tak máme zase jen jednu spojku a zase nemáme kečra. Dalším odpadlíkem byla Adélka, která se v sobotu vydala na osmihodinovou vyjížďku v rámci Krále Šumavy. V neděli už ale nastoupila. V sobotu se do sestavy vrátily po šestinedělí Barka a po úrazovo-pracovně-školních komplikacích Marťa. Oba dny pak na hřišti válčily s míčem, pálkou i samy se sebou Andy, Dufi, Evža, Haňa, Hubka, Hudla, Janina, Madla, RS a Věrka. V neposlední řadě byla oba dny Máří čekající na svoji roli pinch runnera, které se nakonec nedočkala, ale v jednom zápase už se k tomu schylovalo 🙂 Její role však byla důležitá i tak – dodala sušené maso, které některé jedince spasilo před jistou smrtí hlady, zapůjčila v sobotu rukavici Hudle, v neděli Adélce, kaučovala, drndala kočárek s Barčiným Tomáškem a vůbec dělala co bylo třeba.

Turnaje se zúčastnilo 10 týmů, které se utkaly nejprve v petičlenných skupinách každý s každým. Ti shodně umístěni ve skupinách pak hráli o umístění finální. Na poslední chvíli se odhlásil tým z Radotína, který byl ale okamžitě nahrazen polským týmem a tak se na rozpisu prakticky nic neměnilo. My jsme se postupně střetly se zmiňovaným týmem Damony z Polska, Joudrs C, Spectrem a Kladnem.

První zápas nás čekal v sobotu v 9 ráno s Polkama. Navíc s týmem, o kterém jsme nevěděli zhola nic, kromě výsledků z dubnového Joudrs Cupu. Osobně jsem očekávala silnějšího soupeře. Překvapilo mě, že nechaly házet celý zápas holku, která se na nadhozu evidentně trápila. Vyhrály jsme snadno rozdílem po třetí směně 0:23. Byl to první a poslední zápas, co jsme odehrály bez chyby a s nulou. A taky to byl jediný zápas, na který se nám nepovedlo sehnat kauče, je fajn, že to bylo s nejslabším soupeřem.

Po zápasové pauze nás čekal silný tým Joudrs C, jejichž hráčky mají vesměs zkušenost z vyšší soutěže, navíc jsou v porovnaní s náma stále ještě dost mladé. Vyhrály jsme těsně 6:5, když jsme nejprve musely ve trojce otáčet z nepříznivého stavu 1:5 na 6:5 a po té udržet dvě směny čisté konto. Určitě cenný zápas a cenná výhra. Kaučoval Keletti – díky.

Následovala dlouhá šestihodinová pauza, která se ještě nabíraným skluzem protáhla o třičtvrtě hodiny. V pauze jsme slavily Hubčiny kulatiny, cpaly se pizzou, masem i dortem. Zkoukly několik zápasů, včetně druholigového duelu mezi Joudrs B a Tempem A. Taky jsme zjistily, že my jsme úplně normální, zatímco jiní jsou postiženi, třeba talentem.

Do posledního zápasu se hecnul Bohy a pokusil se z nás vykřesat ještě nejakej výkon. Taky se osobně přijel podívat pan předseda. No co si budem nalhávat, viděl to nejhorší co mohl. Zahrály sme pěknou čočku a soupeři zápas prakticky věnovaly v poměru 7:8. V urychlované dohrávce čtyřky jsme sice uhrály tři auty těsně před vypršením časového limitu, čímž jsme si vydobily směnu navíc na obrat, ale ten se nekonal a Spectrum mohlo slavit výhru. Bohymu děkujem a snad nás příště dostane do ruky v našem lepším rozpoložení 🙂

Trošku jsme si tím zkomplikovaly sitaci a začly počítat případná kolečka, která můžou nastat. Vše jsme ale ještě měly ve svých rukou. Stačilo v neděli ráno porazit Kladno a tím bysme měly jisté první místo ve skupině, v případě porážky by záviselo na výsledku zápasu Polek s Joudrs C, výhra Polek by nás z kolečka šoupla na 2. místo ve skupině, výhra Joudrs na místo 3. Za tmy jsme se jely pořádně vyspat a nabrat sílu na neděli.

Když jsme se v neděli sešly, byl už na hřišti nedělní kauč Pepa. Taky už bylo jasné, že Polky podlehly Joudrs C.

Chtěly jsme porazit Kladno a to se s Romčou na prkně taky podařilo. Výsledek byl poměrně jednoznačný 12:1. Pozitivní byl náš útok, který komplexně fungoval. Bylo to druhé utkání ve skupině, které skončilo rozdílem v náš prospěch. Nicméně v obranné části jsme vyprodukovaly opět poměrně dost chyb, což se soupeři naštěstí nepodařilo potrestat.

No nic naplat jsme dobrý a sme zase ve finále 🙂 Tentokrát jsme se v něm utkaly s týmem z Merklína, který stejně jako my utržil ve skupině jednu prohru. Oba týmy už byly hodně unavený. Merklín navíc odehrál turnaj v devíti. Pepa svolal předfinálovou poradu hodinu a čtvrt před zápasem, kteréžto sdělení nás málem porazilo. Naštěstí nám pouze řekl sestavu a délku rozcvičení ponechal v naší režii s doporučením delšího rozběhání. Asi jsme se jeho radou řidily neb jsme vyběhly čtvrt hodiny před Merklínem.

Začátek finále se ještě trochu protáhl, protože zápasy nabraly oproti rozpisu lehce skluz. Hod korunou rozhodl, že budeme vedeni jako hosté, takže Merklín bude mít případně k dispozici dohrávku. Rozhodčí pískal poměrně širokou zónu, což asi bylo ku prospěchu věci, neboť nutil pálkařky k pálení. Oproti sobotnímu unavenému zápasu se Spectrem jsme trochu zlepšily výběr a nešvihaly horní bally, kromě Adél, která den před tím díky své nepřítomnosti nedostala vynadáno 🙂 Zápas byl poměrně vyrovnaný na chyby i na hity a my nakonec s dvojkou trojkou obsazenou udržely těsné vítězství 3:4.

Velké poděkování Pepovi za nedělní šéfování.

První místo v turnaji je pravděpodobně naším historickým maximem. Navíc nás tato výhra katapultovala na první místo v ligové tabulce. Nutno říct, že soupeři ve 3. lize jsou poměrně vyrovnaní. Ve skupinách velmi často dochází ke kolečkům, které řeší vzájemné zápasy či body proti. Utkání o konečné umístění skončily s výjimkou jednoho zápasu těsným vítezstvím o bod. Je tak fajn, že nejde úplně dopředu říct kdo je favoritem a kdo outsiderem. Zápasy obecně rozhoduje lepší pálka a agresivní běh na metách. Prakticky žádný z týmů nedisponuje dokonalou obranou. Navíc je zápasů na turnaji hodně a ke konci jde taky o to, komu zbude více sil.

A naše vlastní hodnocení? I u nás stejně jako na minulém turnaji rozhodla pálka. V každém zápase jsme v prvním inningu dokázaly skórovat. Co je myslím chyba, že pokud uděláme hodně bodů v prvních dvou inningách, přijde pak úplně hluchá směna a to i přesto, že soupeř nevymění nadhazovače. Tentokrát se na pálce dařilo hlavně Evže s Madlou, dobře se opírala Hubka, a víkendový batting si až posledním zápasem „pokazila“ Romča, ale 517 je pořád dost slušný 😉 Oproti spokojenosti s pálkou se stále potýkáme s polařskými nedostatky. Za víkend jsme nasbíraly 13 éček a to byl myslím zápis hodně benevolentní, obzvláště v zápase se Spectrem. Paradoxem jsou tak poslední směny zápasů, ve kterých vedeme o bod. V takovém případě by se hodilo dotlačit ještě aspoň jeden, což se nám nedaří, co se ale daří je pak udržet a nedovolit soupeři skórovat.

Kromě skvělého výsledku se turnaj vydařil i po společenské stránce, takže se těšíme zase příště. A kdy to bude? 21.-22.6. v Merklíně a Spáleném Poříčí.

První květnový víkend nás čekal první turnaj letošní 3. ženské ligy. Kdo po teplé zimě očekával příjemný teplý víkend šeredně se spletl. Hlavně v sobotu byla neuvěřitelná zima. Rozpis nám přisoudil kladenskou skupinu B. V ní jsme se postupně střetli s Mistrálem, Kladnem a Merklínem. Tajnej plán byl umístit se do druhýho místa, protože jinak bysme museli bojovat o umístění v dolní půlce, kde byl rozpis kvůli špatnému počtu účastníků ne úplně přívětivý a hrozilo, že bysme taky mohly jet na otočku na jeden západ do Sedlčan.

V sobotu jsme tedy odjeli na Kladno ve složení Adél, Andy, Haňa, Hubka, Hudla, Janina, Madla, Máří, Míša, RS, Věrka. V prvním zápase nás popořila Skippy, ve druhém a třetím Evža. Na poslední chíli se nám povedlo zlanařit Kelettiho na kaučování, kterému patří velký dík.

Jako první nás tedy čekal Mistrál. Ten neměl před turnajem vyplněnou soupisku, takže jsme o nově vzniklém týmu nevěděli vůbec nic. Snad jen to, že jeho kostru tvoří hráčky, které začínaly v Uhelných Skladech a přes štaci ve Spectru se nakonec dostali do Mistrálu. Pravděpodobně největším deficitem tohoto družstva je nadhazovačka. Starty v zápase byly o trpělivosti a výběru toho správného míče a on buď přišel a byl to hit nebo nepřišel a byla to meta zdarma. Tuto část hry jsme zvládly dobře, když jsme v každém inningu dotlačily 4 nebo 5 bodů. Daleko horší to bylo s výkonem v obraně, kde jsme se dopustily řady chyb. Což by se nám proti lepšímu soupeři mohlo vymstít. Ze zápasu jsme nakonec udělaly drama, když jsme museli otáčet v dohrávce trojky na konečných 13:12 v náš prospěch. Nicméně první výhra byla na světě. S touhle výhrou jsme původně tak trochu počítali, ve finále se ukázalo, že to byl vlastně ten nejméně důležitý zápas.

Po zápasové pauze, při které jsme povinně navštívili ohřívací restauraci, nás čekal těžší kalibr. A to Kladno, jehož kostru tvoří hráčky, které vloni hráli extraligu. Do zápasu ale vlítnem na pálce bez respektu. Celý zápas držíme vedení. Opět si to komplikujeme v jedné směně, kdy vršíme jednu chybu za druhou a pouštíme soupeře na dostřel. Vitězství ale udržíme, když rozhodující pálkařku vyndá SO Romča za stavu 7:10 pro nás. Druhá výhra a zatraceně důležitá 🙂

Hned jsme nastupovaly k poslednímu zápasu ve skupině a to s Merklínem. Od něj jsme čekaly trochu víc. Ale bylo jich akorát devět. Mezi zápasy měly pravidelně zápasovou pauzu, což v tý šílený zimě nebylo nic příjemnýho. Na nás se každopádně rozcvičit nedokázaly a my v laufu z předchozího zápasu zvítězily hladce 3:18.

Výhra ve skupině nás katapultovala do nedělní finálové skupiny. Ta se hrála opět na Kladně. V neděli si nás vzal pod svá křídla Dan. Díky Dane. Jinak jsme se slezli v prakticky stejné sestavě jako v sobotu. Chyběla jen Míša, u které se později ukázalo, že bude chybět kvůli zranění, který skoro nikdo nezaregistroval, dalších pět týdnu, a Evža byla tentokrát na první zápas.

Ve skupině jsme měli vítěze zbylých dvou skupin tedy Blondies z Českých Budějovic, které jdou průběžně během posledních let nahoru, a pražské Eagles, které nepřihlásily druhou ligu, na kterou měly nárok. Každý z těchto týmů měl tak jisté umístění na bedně a šlo jen o to, jak se na ní rozmístíme. Ráno jsme se utkaly s Blondýnama, na které jsme si věřili. Důležitá byla první směna po které jsme se ujali vedeni 1:3. Romča držela skvěle na nadhozu a Budějky prakticky k ničemu nepustila. Problém jsme měli s přečasováním na druhou nadhazovačku, která byla o poznání rychlejší než ta úvodní nebo ty, co jsme potkaly v sobotu. Sice jsme ji nakonec rozstříleli v posledním inningu a zápas dovedly do vítězného konce 3:13 , ale trvalo nám docela dlouho se přeorientovat. To je něco na čem se dá zapracovat a je dobře že to víme.

Po zápase se část lidí přesunula na polívku, Máří teda samo na hranolky ;), část koukala na souboj Kladna s Joudrs a Haňa odjela uklízet 😉

Do posledního zápasu s Eagles jsme už asi nenastoupily uplně naladěny, zkoncentrovány a hladovy po vítězství. Prohrály jsme poměrně jednoznačně 11:0. Co mě mrzí je, že jsme neudělaly ani bod.

Očekávání, že Eagles porazí i Blondies a my tudíž skončíme druhé se nenaplnilo, teda druhé místo se naplnilo, ale komplikovaněji než jsme myslely. Blondies nesklonily hlavy a s Krčí si poradily 8:4. Každý měl tak po jedné výhře a jedné prohře a o pořadí na prvních třech místech turnaje musely rozhodovat obdržené body ze vzájemných zápasu. Nejlíp na tom byly Eagles, pak my a nakonec Blondies.

A výsledek? 2. místo je skvělý vstup do sezóny. Bilance čtyř výher a jedné prohry je poměrně lichotivá. Zvlášť když vezmu v potaz komplikace, které se postupně vynořují především v obsazení jednotlivých postů. Po Dufiině odjezdu to vypadalo, že budeme mít skvělou spojku v Báře, ale ani ta nakonec letošní sezónu neodehraje. Nezbývá, než nechat hrát spojku Máří jakožto našeho jediného kečra a lepit post chytače, což zas není úplně jednoduché pro nadhazovačky. Dalším lepeným postem je jednička, kde se nakonec skvěle chytla Hubka, tak uvidíme kdo se k ní přidá 🙂 Po sobotě jsme navíc přišli o Míšu s naštíplou rukou – přejeme brzké uzdravení. Sehrávkové neratovické soustředění tak v podstatě přišlo trochu vniveč, protože jen málokdo trénoval ten post, na kterým teď vlastně nejvíc hraje. Čeho se musíme zbavit jsou jednoduché chyby v poli, musíme pochytat příhozy a ve vnějším poli zastavit míč. A hlavně se nesmíme chybově dorovnávat – u nás je obvykle směna, kde si to éčko chce vybrat každej a to je trochu moc. Obecně to chce více klidu a hladu po míči. Pozitivní je naše pálkařské vystoupení. I tam jsou slabiny, ale takové na kterých se dá zapracovat. A nevidím to jako náš zásadní problém. Kromě posledního zápasu jsme z prvního útoku dovezli vždycky alespoň bod. Myslím, že je o co se opřít, pokud budeme stabilně pálit tak jako tento víkend. Vynikají a stabilní pálkařskou formu měly Věrka, Adélka a Romča, tak snad jim vydrží i do následujících víkendů.

Další turnaj bude na přelomu května a června v bohnickém areálu. Těším se do dalších bojů.

Závěrem už jen pohled na celkovou ligovou tabulku.