Dámy a pánové, dovolím si shrnout sezónu 2016 hlavně za mužskou část oddílu a hlavně ze sportovního pohledu.
Jaro odstartovalo zprávou, že ženská část oddílu bude hrát ve dresech Spectra. Tedy muži – z historického pohledu řekněme muži B – zbývají jako jediný tým reprezentující oddíl MFF Neratovice. Holky i nadále hrají soutěžní zápasy na neratovickém hřišti, ale trénují na Černém mostě.
Teď k sezóně z pohledu mužů, nejprve z pohledu výsledku. Náš cíl bylo konečné umístění ve středu tabulky, daleko od sestupových příček, a pokukování po příčkách horních. Už první zápas předznamenal, kde bude klíč k úspěchu či neúspěchu: účast. Jinými slovy, pokud se scházíme v dostatečném počtu, je tu slušná pravděpodobnost výhry. Léto jsme přečkali na dělené třetí příčce a na konci sezóny jsme na příčce páté, tedy ve středu tabulky. I některé renomované týmy se povedlo porazit, tedy z pohledu výsledku prohlašuji cíl za splněný.
Druhým – neméně důležitým cílem – bylo dosažení kvality hry, ze které bychom měli radost. Jinými slovy dobrý pocit ze hry. Ten se povedlo podle mého soudu naplnit ve většině zápasů, včetně několika prohraných. Velký vliv má opět aktuální složení týmu a daném zápase.
Teď několik poznámek bez širšího kontextu.
- Ačkoliv jsme tréninku nevěnovali téměř žádný čas, je vidět, že dovednosti v obraně se nezapomínají. V útoku je to ovšem horší – jakmile přijde slušný nadhazovač, větší část týmu se jednoduše nechytá.
- Přišel nám nový hráč, Kuba. Podle všeho to vypadá, že jsme ho ztratili, právě vinou absence tréninků. Kuba jednoduše nemá kde se dovednosti naučit.
- Po dobrém ohlasu na valné hromadě a zimních trénincích jsem svolal letní soustředění do Neratovic na víkend plus den. Tři dny se nejprve smrskly na víkend a víkend na jeden ani ne celodenní trénink, kde byli tři hráči. Netřeba dalšího komentáře.
- Jaro a podzim nás – stejně jako v minulé sezóně – ukázaly jako dva rozdílné týmy. Na jaře vyhráváme, hrajeme s chutí, na podzim se sotva sejdeme, a spíše ztrácíme. Je to únava? Je to přesycení? Co se s tím dá dělat?
- Po dlouhé době nás potkala regulérní skreč, proti Fulleros jsme se sešli ve čtyřech. V posledním zápase sezóny nám už o nic nešlo, pravda, ale chceme si přece zahrát, ne? Uznávám svou část viny na povolení přesunu na – pro některé – méně atraktivní termín, ale původní termín začátku 16:45 v Neratovicích byl pro pracující v Praze těžko zvládnutelný. (Můj poznatek z této situace je „nepřekládej zápas, pokud to jen trochu půjde“.)
- Stali jsme se téměř výhradně středočeským týmem. Většina kluků je z Neratovic, Brandýsa, Mělníka, Odoleny vody.
- Naše domácí hřiště je stálicí v seznamu bodů zájmu. Nedočkává se sice takové pozornosti, jakou by si někteří si přáli, nicméně je třeba brát v úvahu, jaký tým na něm hraje. Tady patří velký dík Honzovi Žáčkovi, který si hřiště bere za vlastní, a dává mu ze svého volna maximum možného.
Jako spojnici s minulostí musím zmínit burčákový turnaj v Hluku. Z aktivních oddílových hráčů a hráček nás tam sice bylo jen pět, ale pořád je to místo, kde je náš oddíl vidět v softballové komunitě. A navíc je to skvělá společenská akce, která nemá obdoby.
Teď trochu k budoucnosti. Je jasné, na kterém konci výkonnostní křivky se nacházíme. Bude záležet na nasazení jednoho každého z nás, jestli další sezónu a sezóny chceme společně odehrát, a na jaké úrovni je chceme odehrát. K udržení dané úrovně pomáhají tréninky. V zimě bude možnost si zatrénovat pálku, tedy se pojďme na to „nevybodnout“ a pojďme nabrat nějaký objem, ze kterého budeme moci pak těžit. Zároveň je potřeba se sejít na hřišti dříve než na prvním zápase, a dále si střihnout alespoň občas nějaký trénink. I kdyby to měla být jen pálka v kleci ve třech lidech.
Jednoho dne se stane, že už nebude v oddílu dostatek hráčů s chutí se sejít a zahrát si. Bylo by pěkné, kdyby ten okamžik nenastal v polovině rozehrané sezóny, a abychom dokázali odejít ze softballové komunity se ctí. Pojďme ten okamžik ještě oddálit!
Narcis
