Softball Lobkovice

Zdar všem, zjistil jsem, že letos je to 35 let od doby, kdy se začal v Lobkovicích hrát softball.
Bylo by fajn to nějak oslavit.

Naprostý vrchol pro český softball; poprvé v historii hostí mistrovství světa v softballu
mužů evropská země – Česká republika. Šestnáctý šampionát; souboj nejlepších
pálkařů planety a nejrychlejších nadhazovačů světa zavítá do Prahy a Havlíčkova
Brodu. Šestnáct týmů, které prošly kvalifikací, se střetnou v srdci Evropy. Češi se jako
desetinásobní držitelé evropského zlata postaví obhájcům titulu z Nového Zélandu,
stříbrné Austrálii i silné Kanadě, Argentině či Japonsku.

Mistrovství světa se bude konat v termínu 13. – 23. 6. 2019
na dvou místech v České republice.

Svoboda Park – Dolákova 555, Praha 8 (13. – 23. 6.)
Hippos Arena – Ledečská 3028, Havlíčkův Brod (14. – 21. 6.)

Officiální stránky MS

Dámy a pánové, dovolím si shrnout sezónu 2016 hlavně za mužskou část oddílu a hlavně ze sportovního pohledu.

Jaro odstartovalo zprávou, že ženská část oddílu bude hrát ve dresech Spectra. Tedy muži – z historického pohledu řekněme muži B – zbývají jako jediný tým reprezentující oddíl MFF Neratovice. Holky i nadále hrají soutěžní zápasy na neratovickém hřišti, ale trénují na Černém mostě.
Teď k sezóně z pohledu mužů, nejprve z pohledu výsledku. Náš cíl bylo konečné umístění ve středu tabulky, daleko od sestupových příček, a pokukování po příčkách horních. Už první zápas předznamenal, kde bude klíč k úspěchu či neúspěchu: účast. Jinými slovy, pokud se scházíme v dostatečném počtu, je tu slušná pravděpodobnost výhry. Léto jsme přečkali na dělené třetí příčce a na konci sezóny jsme na příčce páté, tedy ve středu tabulky. I některé renomované týmy se povedlo porazit, tedy z pohledu výsledku prohlašuji cíl za splněný.
Druhým – neméně důležitým cílem – bylo dosažení kvality hry, ze které bychom měli radost. Jinými slovy dobrý pocit ze hry. Ten se povedlo podle mého soudu naplnit ve většině zápasů, včetně několika prohraných. Velký vliv má opět aktuální složení týmu a daném zápase.

Teď několik poznámek bez širšího kontextu.

• Ačkoliv jsme tréninku nevěnovali téměř žádný čas, je vidět, že dovednosti v obraně se nezapomínají. V útoku je to ovšem horší – jakmile přijde slušný nadhazovač, větší část týmu se jednoduše nechytá.
• Přišel nám nový hráč, Kuba. Podle všeho to vypadá, že jsme ho ztratili, právě vinou absence tréninků. Kuba jednoduše nemá kde se dovednosti naučit.
• Po dobrém ohlasu na valné hromadě a zimních trénincích jsem svolal letní soustředění do Neratovic na víkend plus den. Tři dny se nejprve smrskly na víkend a víkend na jeden ani ne celodenní trénink, kde byli tři hráči. Netřeba dalšího komentáře.
• Jaro a podzim nás – stejně jako v minulé sezóně – ukázaly jako dva rozdílné týmy. Na jaře vyhráváme, hrajeme s chutí, na podzim se sotva sejdeme, a spíše ztrácíme. Je to únava? Je to přesycení? Co se s tím dá dělat?
• Po dlouhé době nás potkala regulérní skreč, proti Fulleros jsme se sešli ve čtyřech. V posledním zápase sezóny nám už o nic nešlo, pravda, ale chceme si přece zahrát, ne? Uznávám svou část viny na povolení přesunu na – pro některé – méně atraktivní termín, ale původní termín začátku 16:45 v Neratovicích byl pro pracující v Praze těžko zvládnutelný. (Můj poznatek z této situace je „nepřekládej zápas, pokud to jen trochu půjde“.)
• Stali jsme se téměř výhradně středočeským týmem. Většina kluků je z Neratovic, Brandýsa, Mělníka, Odoleny vody.
• Naše domácí hřiště je stálicí v seznamu bodů zájmu. Nedočkává se sice takové pozornosti, jakou by si někteří si přáli, nicméně je třeba brát v úvahu, jaký tým na něm hraje. Tady patří velký dík Honzovi Žáčkovi, který si hřiště bere za vlastní, a dává mu ze svého volna maximum možného.

Jako spojnici s minulostí musím zmínit burčákový turnaj v Hluku. Z aktivních oddílových hráčů a hráček nás tam sice bylo jen pět, ale pořád je to místo, kde je náš oddíl vidět v softballové komunitě. A navíc je to skvělá společenská akce, která nemá obdoby.

Teď trochu k budoucnosti. Je jasné, na kterém konci výkonnostní křivky se nacházíme. Bude záležet na nasazení jednoho každého z nás, jestli další sezónu a sezóny chceme společně odehrát, a na jaké úrovni je chceme odehrát. K udržení dané úrovně pomáhají tréninky. V zimě bude možnost si zatrénovat pálku, tedy se pojďme na to „nevybodnout“ a pojďme nabrat nějaký objem, ze kterého budeme moci pak těžit. Zároveň je potřeba se sejít na hřišti dříve než na prvním zápase, a dále si střihnout alespoň občas nějaký trénink. I kdyby to měla být jen pálka v kleci ve třech lidech.
Jednoho dne se stane, že už nebude v oddílu dostatek hráčů s chutí se sejít a zahrát si. Bylo by pěkné, kdyby ten okamžik nenastal v polovině rozehrané sezóny, a abychom dokázali odejít ze softballové komunity se ctí. Pojďme ten okamžik ještě oddálit!

Narcis

Minulý víkend jsme vyrazily na další podnik třetí ženské ligy. Tentokrát se celý odehrál v Krči a tak nás nečekaly žádné dramatické přejezdy. Po klasických změnách rozpisu na poslední chvíli jsme ve skupině C skončily spolu se Sabatem a Sedlčanama. První dva ze skupiny pak hrály o umístění v horní osmičce, třetí byl odsouzen k bojům o 9.-12. místo.

Zápas se Sabatem berem jako experimentalní, což s ohledem na to, že již v neexperimentalní sestavě tečem asi 8:0 nic neznamená. Postupně dokráčíme až ke skóre 21:0 v náš neprospěch. Jediným pozitivem tohoto zápasu je, že to dost lítalo a tak měla experimentální sestava s Marťou na spojce dost možností pokládat si otázky „co sem tak asi měla udělat?“ 🙂 Pro další vývoj turnaje však bylo jenom dobře se k tomuto kroku odhodlat. Do dalšího zápasu se Sedlčanama se na prkno vrací Romča, pole se zapracovaným experimentem z prvního zápasu drží a my na chybu soupeře doběhneme pro jediný ale vítězný bod, což nás z druhého místa ve skupině posunuje do večerního souboje s Kladnem o první čtyřku. Obecně jsme mezi zápasy měly dost času. Pauzy vyplňovali různí lidé různým způsobem. Hudla vyvrtala Madle, kterou neodradila hláška: „jéé to je poprvý co vrtám bez brejlí“ zub. Dík moc 🙂 Máří dělala řidičku a blokanta čistících vozů. Adél stáčela med. Romča kojila. A kdo byl zrovna na hřišti ten se cpal, pil a čučel na ostatní zápasy. S nelichotivým skóre 1:21 z prvních dvou zápasů nastupujeme večer k zápasu s Kladnem. Soupeř určitě není nehratelný, ale jednak nám pořád nešla pálka, i když už jsme se dostaly na trávu :-), a jednak Madla zaspala střídání nadhozu. Bezpečně prohráváme 12:4 těsně než padne tma a končíme v přijatelné skupině o celkové 5.-8. místo slibující hezké zápasy.

Ještě se cestou zastavíme na Áčku, kde se dohrával vyrovnaný zápas mezi Trutnovem a Blondies (s poraženým máme hrát nedělní ranní zápas). To jsme netušily, že dohrávka bude trvat ještě cca 45 minut, když se v tiebreaku strhne neskutečná přestřelka, v níž jsme díky „sympatickému projevu“ jedné trutnovské hráčky nepokrytě fandily Blondies, přestože by pro nás byly přijatelnějším soupeřem. Nakonec ale favorizovaný Trutnov přece jen dotáhl zápas do vítězného konce.

Nás tak ráno čekali Budějky. Začali jsme dobře i jsme si na ně celkem věřili, ale od druhého inningu začal bý soupeř proti. A místo hezkého zápasu jsme utržily debakl 3:15. S nadějí, že naše pálka má lehce vzrůstající tendenci, nás tak čeká poslední zápas o 7. místo. Ten máme hrát s Ledenicemi, které jak jsem pochopila mají obdobně nelichotivé skóre z prvních čtyř zápasu jako my . Obří číslo na straně obrany a číslici na straně útoku. Ještě nás lákají na absenci nadhozu, ale stejně nakonec podlehneme 7:6. Každopádně nám přišlo, že jejich „nenadhazovačka“ zaházela celkem slušně. My jsme si zvedli náladu posledním útokem, ve kterém jsme přivezly 5 bodů (naše nejlepší směna na turnaji) a vynutili si změnu nadhozu.

Obecně byla znát velká nerozehranost. U služebně mladších ročníků byla hodně znát absence tréninku, u těch starších zase odcházející kondice :-). Obojí se dá nahradit drivem na vítězství, ale tím u nás nikdy nikdo moc netrpěl 😉 Celkově zaslouží pochvalu Janina za souboj s ostruhou a především Míša za boj sama se sebou 🙂 Za pozitiva lze v obraně označit návrat baterie Romča – Máří, Martino sžívání se se spojkou, Leniny první zahrané auty z luftu a Evžiny příhozy z vnějšku. Za vystoupení v pálkařském boxu zasloží pochvalu Romča s Hudlou – obě 6/9. Pálkařské statistiky si značně vylepšila Adél 4/9 a hlavně 5xRBI. Statisticky se dařilo i Evže. Smolíka pak měla Máří, která se kromě čudel prezentovala i několika hezkýma ranama, ale přímo do rukavic soupeře. Ale té se statisticky daří jen na lichých turnajích, takže na tom příštím by měla zase být kvalitním jistým prvním pálkařem 🙂 Otázkou jen zůstává, zda se na poslední letošní turnaj do Mladých Buků hecne dostatečné množství hráček a případných posil. Osobně doufám, že jo. Pěvně věřím v lepší pálkařský projev celého týmu a snahu spravit si trošku herní chuť 🙂

Turnaje se zúčastnily hráčky Adél, Andy, Evža, Hudla, Leňa, Marťa, Máří, Míša, Janina, Romča a Věrka, v roli kauče pak Madla. Díky všem!

Na turnaji končíme 8., stejnou příčku obýváme i v celkové tabulce 3. ligy, resp. tam jsme bodově na dělené 7.-8. pozici s Trnavou, ta má ale lepší nejlepší umístění.