Jednadvacet zápasů nás poslalo už potřetí za sebou na třetí místo Pražského přeboru žen. Kladno a Radotín jsme sice občas potrápili, ale udolat jsme je nedokázali – hlavně proto, že se nějakým zvláštním kouzlem vždycky přesně v polovině zápasu s Kladnem proměníme z hráček v krávy. Ostatní týmy – Sedlčany, Spectrum A+B, Merklín i Domažlice – s přehledem porážíme, odhlédneme-li od hloupé porážky o bod se Spectrem A hned v úvodu soutěže. Naší silnější stránkou je útok – ze všech týmů přeboru jsme dali nejvíc bodů, a to jsme ještě o pořádnou porci určitě přišli tím, že tradiční otloukánek soutěže z Domažlic nedorazil do Nera na dabl. Celkově jsme těsně přestříleli i Kladno a Radotín, nyní už ligové týmy. K jejich kvalitám nám ale chybí pevnější obrana, zejména v kritických chvílích vyrovnaného zápasu.
Nutno ale říct, že pro tuhle holčičí partu nejsou výsledky na hřišti úplně to nejdůležitější. Vyhrát je fajn, ale porážka nám náladu nepokazí. V tomto ohledu můžeme jen doufat, že to tak bude i nadále. A jestli s očekávaným příchodem omladiny přijde přece jen navíc i silnější „tah na branku“, bude to jedině dobře. Do přeboru k nám spadlo Tempo a náš tradiční soupeř ze SaBaTu, tak ho budeme potřebovat.
Kdo za to všechno může:
Adélka – Z nováčka týmu se rychle vyšvihla do pozice opory vnitřního pole i lineupu a chystá se pomalu i na prkno. Potřebuje trochu víc klidu při řešení kritických situací v obraně i při běhu po metách, ale to přijde časem. Jinak chytrá hezká pohodářka, sportovec každým coulem … prostě Hooky asi nemá štěstí ve hře.
Barka – Neúčastí na tréninkách chytře šetří síly na zápasy. Jako levačka-polařka málokdy pustí někoho jiného na jedničku a pomůže i na prkně, jako levačka-pálkařka krásně zapadla na druhou pozici v lineupu. Hrozí útočnou ulejvkou i hitem okolo nadhozu. Obětavě poskytuje svůj dům k týmovým mejdanům a nezalekne se přitom žádného množství návštěvníků.
Dufi – Mladá naděje týmu by svými kvalitami určitě mohla hrát i někde výš, ale drží ji u nás myslím dobrá parta a jeden rockový zpěvák. Navíc u nás platí za rychlého běžce, což ji jinde nehrozí. Univerzál, který se kromě nadhozu dá postavit kamkoli. Navíc spolehlivý (a dlouhý!) pálkař, který občas přivede do týmu někoho z příbuzenstva.
Dvořka – Pořád dává před softem přednost hloupostem typu práce a péče o rodinu, a vzhledem k tomu, že Olak to dělá naopak, tak se vídáme míň, než bych si přál. Je na svůj výkon až moc náročná a někdy se zbytečně sama stresuje. Přitom vždycky odehraje, co je potřeba, odchytá, odpálí, donese všem skvělou svačinku – prostě hráčka k pohledání.
Evža – Hvězda outfieldu, kde v případě potřeby oběhá klidně 3/4 trávy a má velmi solidní příhoz dovnitř. Na pálce umí zatáhnout hezký hit, ale ještě pyšnější je na sbírku svých BB – to se to sbírá, s touhle postavou! Navíc je to náš rychlík (styďte se, mladice!), mimochodem držitel tří čerstvých medailí z veteránského atletického mistrovství republiky. Funguje taky jako tejpovací ambulance a dodavatel koučů, fanoušků a občas i sběračů pálek.
Hudla – K softu si odskakuje od práce a rodiny, které se věnuje natolik, že od sebe s přehledem rozezná své tři syny (což nechápu). Hraje pro tým – celý rok trénovala trojku, hrála OF a nepostěžovala si ani slovem. Na pálce i v poli si odehraje svoje, na metách občas potřebuje malou navigaci. Jednou za rok má narozky a přinese skvělý dort!
Janina – Doyen týmu, vrátila se k softu po spoustě let, a ono to pořád funguje! Na pálce umí pěkně provětrat soupeřovu obranu šlehou po zemi. Cenná je i jakou vítaná výpomoc na nadhozu, i když ji člověk musí vždycky znovu přesvědčit, že to fakt zvládne. A stojí to za to, complete game s jediným obdrženým bodem mluví za vše.
Madla – Dobrá duše týmu, neformální kapitán, hráčka s extraligovou zkušeností. Neztratí náladu, ani když se trochu nedaří, hecuje, povzbuzuje. Na pálce typ safe-hittera, i když letos asi trochu trpěla tím, že mění styl (nepoznal jsem v čem, ale to jí neříkejte…). V poli je na dvojce tak dobrá, že tam soupeři radši nepálí. Nezkazí žádnou legraci, naopak jich spoustu vymyslí. Kamarádka z nejlepších!
Máří – První kečr týmu se solidním pokrytím met, potřebovala by jen malinko zlepšit příjem – možná by stačilo dívat se na balón. Na pálce kupodivu pálí větší rány z bastardů a slapů než normálním šmrdláním – jak to dělá nevím… Na metách občas připomíná autíčko na dálkové ovládání s rozbitým ovladačem, ale aspoň jezdí celkem rychle. Neúnavný hyperaktivní prcek, motor spousty týmových akcí (dokud neusne), člověk co umí být na víc místech naráz.
Míša – Zažila skvělou sezónu na prkně a po Frkařově emigraci na sever nám vytrhla hodně nepříjemný trn z paty. Nahází strajky za každého stavu a na počkání a je jen na soupeři, jak se s tím popere. Na pálce přece jen nestíhá, pokud je soupeřův nadhoz kvalitní, ale na podavačky odpálit dovede. Každý trénink i zápas pro ni znamená jízdu z jižních horoucích pekel do severních horoucích pekel a zase zpátky, takže nám svým autem obětavě nahrazuje trasu C metra.
Romča – První nadhoz a opora v zápasech s těžkými soupeři. Občas malinko bojuje se zónou, ale je to spíš v hlavě než v ruce. Potřebuje trochu zvednout fyzičku (není sama, dámy!) a vyléčit kolena. Velká opora line-upu na pálce, navíc jako levák umí i krátkou hru. Někdy svým občasným „mimoňstvím“ obveselí ostatní, ale bere to v pohodě. Pozor, pedant na úklid a čistotu!
Skippy – „Rozervanec“ týmu se zvyšujícím se věkem zklidnil, doplatil příspěvky a když dorazí, funguje. I když toho moc nenatrénuje, pořád je tahle neratovická šikulka herně použitelná na všechno možné v útoku i v obraně – pokud to tedy není spojeno s běháním. Po letech různých problémů a nepříjemností se blýská (možná už svítí) na lepší časy. Tak tedy – vítej zpátky, Skippy!
Věrka – Návrat z mateřské zvládla bravurně a na zápasy bere široké příbuzenstvo, takže máme spoustu fanoušků. Když nešvihá nesmysly a udrží se v klidu, umí poslat parádní vícemetovou ránu. OF odehraje spolehlivě, na trojce mívá někdy problém s krátkou útočnou hrou soupeře – ale to máme celkově jako tým. Kvůli mateřským povinnostem už nezahajuje každou akci svým tradičním způsobem – modří už vědí…
