Konec dobrý, všechno dobré

Po sestupu z druhé ligy (viz. článek Kvalifikace o II.ligu z roku 2011), kde jsme byli dlouholetými účastníky a měli jsme zažitý nějaký režim, byl pro nás letošní rok velkým otazníkem.
Jednak nás opustil OLak na postu trenéra, který dostal nabídku zahrát si za mistrovský klub 2011 (teď víme, že je mistr i 2012 🙂 a jednak nás čekala soutěž, kterou léta hrávalo naše béčko (2004-2010) a na kterou někteří hráči koukali s despektem.

Zároveň došlo i k částečné obměně hráčského kádru. Některé opory hostovali v jiných týmech, nebo přerušili kariéru a nahradili je buď hráči, kteří dříve v A týmu nedostali tolik šancí, či kluci co hráli za naše kadety.
Spolu s jednorázovou změnou herního systému druhé ligy došlo i ke změně v postupovém klíči do kvalifikace o druhou ligu, kde i pražská oblastní soutěž mužů, která v letošním roce měla 29 týmů ve třech úrovních, má nárok pouze na jedno místo v kvalifikaci. Zároveň v kvalifikaci nebude žádný sestupující druholigový tým.

Takže rozkaz zněl jasně: vyhrát pražský přebor.

Ukázalo se (což jsme samozřejmě i vědeli z dřivějších zkušeností našeho béčka), že přebor je soutěž, která se svou kvalitou druhé lize velice blíží.
U každého zápasu byla možnost, že se sejde pár aktivních ligových (prvo=extra či druho) hráčů, kteří nám dokážou zatopit a výhru dosti znesnadnit. A pokud se nejedná o aktivní ligové hráče, je tam spousta těch „bývalých“, kde „pouze“ ztráta motivace a nedostatek tréninku způsobuje, že hrají tuto soutěž a ne ligovou.
Je pravdou, že z pražského přeboru již léta nikdo nahoru postupovat nechtěl, ale před sezónou se v kuloárech vždy vedou řeči „jak to letos zkusíme“, případně „zahrajem si kvalifikační turnaj“. Rozhodně jsme nechtěli riskovat, že by se něco ukázalo být pravdou :-).

Pro mě největší změnou bylo hraní ve všední dny, kdy z kalupu práce (u někoho školy) se mám přepnout na zápasový režim, nejčastěji na poslední chvíli (hodina před zápasem ne vždy vyjde). Proto chci poděkovat týmům, které byly ochotny s námi hrát v něděli dvojzápasy a přiblížit se tak atmosféře softbalového zážitku v lize.

Můžu říci, že z hlediska návštěvnosti tréninků a přístupu k zápasům, jsme se neodchýlili (a dle mého názoru i zlepšili) od loňské ligové sezóny a i díky tomuto se nám „rozkaz“ povedl splnit. Jak jednotlivé zápasy vypadali je možno vyčíst z komentářů u výsledků. Z našich čtyř proher lituji pouze prohry s Fulleros, které jsme trochu podcenili a nepřipravili jsme se dobře. Zároveň jsme zahráli i spoustu těsných výsledků v náš prospěch se silnými tými, takže s přeborem celková spokojenost :-).

Původní kvalifikační turnaj se scvrknul na dva soupeře – nás a Bulldogs Lednice, které jsme měli možnost potkat na interpoháru (čímž chci zase poděkovat organizátorům
této soutěže, která byla pro nás výborným doplňkem). V porovnání s loňskou účastí (Amasoma Příbram – 2.liga, Black Owls Brno – 2.liga, MFF Neratovice – 2.liga a Hroši Havlíčkův Brod B – Východočeská oblast) to přeci jen bylo snažší a mladý kádr jsme porazili (ovšem doufám, že to nebudeme muset zkoušet v příštích letech :-).
Popis kvalifikačních zápasů opět ve výsledkách.

Našim cílem pro příští sezónu (počínaje zimou) je udržet déle hrající hráče (nebo jak to diplomaticky nazvat :-), kteří mají dostatek zkušeností, ale již méně času a motivace v „rozumné“ formě a dát možnost těm méně zkušeným zkušenosti nasbírat a zvýšit svou výkonost.
A hlavně si dobře zahrát.

Perlička na závěr:
V den úspěšného postupu do druhé ligy se narodila Viktorka K. a v den potvrzení prvního místa v přeboru se narodila Rozárka Š., takže dva hráči mají o důvod víc zdrhnout na softbal 🙂 (samozřejmě nadsázka ;-).