Na chaloupku jsme se dlouho všichni těšili, možná proto, že to je prakticky první kontakt s „pořádným softballem“ po dlouhé zimě. Den D – sobota 12.4. – nastal vstáváním kolem šesté hodiny, protože nás Wayne napsal už od devíti, podle neověřených zdrojů díky podezřelým machinacím nějakého pankáče. (Proslýchá se, že se José vymlouval na nějaký basket. Ať už to je nebo není pravda, tohle jsme prostě prokaučovali.)
Náš výkon na celém turnaji byl zjevně přímo úměrný počasí. V sobotu ráno foukalo a drobně pršelo, takže se náš první zápas softballu moc nepodobal. Pálka byla sice mizerná, zato pole to vynahrazovalo obrovským počtem chyb. Zápis raději ztopil Voťas, abychom ještě z té „bramboračky“ nemohli dělat statistiky. Stejně si pamatuju na jednu příznačnou akci. Pálkař, který si přál zůstat v anonymitě – říkejme mu pan K., na pálce prošvihl třetí strike. Zatímco se pan K. držel za hlavu a nadával si, chytač domácích míč zoufale stíhal vyražený míč, aby ho ještě stihl přihodit na jedna. Až asi čtyřvteřinový souvislý akustický tlak z naší lavičky pronikl do helmy pana K. a ten vyběhl směrem k první metě. Chytač sice na jedničku přihodil, ale tak nízko, že to polař ještě raději někam vyrazil. Když už měl nadhazovač míč v kruhu, zkoušel to pan K. to ještě pojistit drobným výběhem tam a zpět, ale akce „chci-být-aut“ mu nevyšla, protože rozhodčí se díval někam jinam. Každopádně jsme s domácími rupli zcela zaslouženě a ještě můžeme být rádi, že se hrálo na čas.
Odpoledne se vyčasilo na zápas s chorvatskými Giants a bylo chvílemi skoro teplo, což logicky značí, že jsme museli vyhrát. Ale něco mi říká, že to bylo těsné, protože teplo bylo fakt jen občas. Každopádně záhřebští pálkaři vzbuzovali respekt, protože když už to trefili, míč letěl opravdu svižně. Výsledek 5:4, když jsme po první směně vedli 5:0, myslím vše vystihuje.
Večer uspořádali Pardubičtí akci na parníku, tedy výletní lodi Arnošt, s pěkným salonkem a otevřenou horní palubou. Pravda, vypadalo to trochu jak v gay klubu (Arnošt by bylo pěkné jméno, co? :-)), tedy co se týče poměru mužů a žen. Někteří sice říkali „plovoucí hospoda“, ale minimálně karaoke show a Waynova koupel za to fakt stály. Maso bylo taky vynikající a tak doufám, že za rok bude parníček zas. Dále vybrané jedince spolkl klub jménem Žralok a tím už jsme vyčerpali zásobu vodních i jiných aktivit pro tenhle den.
V neděli ráno jsme nejdřív zjišťovali ztráty. Jediný, komu bylo opravdu špatně, byl Tomáš, který si teď snad zapamatuje, že chleby se sádlem se prostě musí zapíjet nějakým alkoholem. Pak se museli poprat s nadhozem příbramského Dudyho, takže hlavně sami se sebou :-). Keletti se k pobavení publika předvedl obzvlášť vypečeným strikeoutem. Za stavu dva strikes šel nadhoz vysoko nad hlavu, Keletti přesto zkusil zabojovat a použít pálku jako sekeru, ale nadhoz šek bezpečně mimo jeho dosah, i když se při švihu natahoval na špičky. Jak vidno, pálka šla trochu ztuha, ale nakonec jsme pár odpalů učudlili, PVčka i s příbramskou posilou porazili a nemuseli se bát o finále.
Ještě před finále nás čekal zápas se zálohou české juniorky, který de facto o ničem nerozhodoval. Útoku se nijak zvlášť nedařilo – asi zrovna zašlo slunce. Světlé okamžiky by se ale našly – Roiťas se blýskl homerunem do středu pole.
Do finále jsme šli odpočinutí po dvouhodinové pauze, kterou domácí alias taky-finalisté strávili na hřišti zápasem s Giants. Počasí nám přálo a tomu taky odpovídala naše forma. Na pálce jsme se prosazovali hned od úvodu a přisypávali bod za bodem. Zato zjevně unavení soupeři se nemohli proti Jirkovým technickým nadhozům prosadit a tak jsme ve čtvrté směně vedli 4:0. Pro jeden z bodů doběhl Dlouhán po situaci, která zaváněla srážkou s chytačem. Když jsme se ho pak ptali, proč neslajdoval, suše nás odpálkoval větou, kterou jsme interně nazvali Dlouhánovo slajdovací pravidlo: „dneska už jsem slajdoval dvakrát, tak na to peču“.
Zápas rozhodla pátá směna, kdy jsme zapojili naše tradiční krátké hry a nejprve přidali další čtyři body. Pak na plné mety nastoupil na pálku Pepa a ostrým odpalem donutil soupeřova outfieldera k chybě, takže všichni běžci doběhli a i on sám tygřím skokem na domácí metu zajistil bod. Někteří škarohlídi by ten skok možná nazvali placák :-). Pak ještě přišel Jirkův trojmeťák, na který se Narcis běžící z dvojky v očekávaní homerunu zastavil na trojce a začal kecat s koučem, když posléze zjistil, že by taky měl doběhnout domů. V dohrávce za stavu 13:0 ještě soupeři dotlačili dva čestné body, ale na celkovém pořadí to už nic nezměnilo a tak si vezeme domů tu největší perníkovou chaloupku za vítězství v turnaji.
