K poslednímu jarnímu turnaji 3. ligy jsme vyrazily do Jižních Čech. Ubytování Věrka s naší plnou podporou zařídila v Českých Budějovicích, abychom z první verze rozpisu zjistily, že v Budějkách vůbec nehrajeme. Dlouho to vypadalo, že budeme hrát v sobotu na Hluboké, a v neděli tamtéž, případně v neděli ve Zlivy. Ale jak už to tak ve trojce bývá, nemá smysl studovat rozpis moc dopředu, přišla verze číslo 2 a ta nás poslala v sobotu do Ledenic. Ve skupině jsme měli Trutnov, se kterým jsme zatím neměli tu čest, a přijatelné Blansko. V pátek navečer bylo bohužel jasno v tom, že Blansko nedorazí, což nás hodně mrzelo. Ve skupině jsme tak zůstaly jen dva týmy a bylo jasné, že nemůžeme skončit hůř než druzí, radši bysme si to ale vybojovaly v přímém zápase s Blanskem než takhle na papíře. Ze všech možných variant nakonec vyšla rozpisově ta nejhorší, totiž, že budeme hrát až v sobotu v podvečer v 17.30 v Ledenicích a pokud prohrajeme, tak bude bezprostředně po té následovat ještě kříž o horní čtyřku.
No co – částečně už jsme byly na cestě, tak jsme to nechaly být a dvě auta dorazila ve složení Hubka, Janina, Madla, Máří, Míša a Věrka vstříc volnému patečnímu večeru a prakticky volné sobotě v Budějkách. Na ubytování nás překvapila paní se seznamem našich jmen, který jim ovšem nikdo neposílal (jestli vzali část lidí ze soupisky, tak víceméně trefily tu správnou ;). Večer jsme strávily v Magdaleně v doprovodu živé hudby na klavír. Probraly jsme právnické i matematické kličky při vyřizování hypoték a pojistek. A provedly test identifikace alkoholu bez použití čichových buněk (Máří, Míša, Janina). Pak sme ještě chvilku popily na ubytku a šly spát. Ráno se většina oddávala sladké snídani, zatím co my s Máří vyrazily na nákup do místního Tesca. Suveréně jsme si vybraly nejpomalejší pokladní v celém obchodě, za trest jsem jí po kase rozsypala jahody nejprve já a v zápětí Máří. Mám podezření, že paní pokladní rozsypané jahody vůbec nezaznamenala. Po snídani jsme vyrazily na tour de České Budějovice. Malinké centrum je moc hezké. Vylezly jsme i na Černou věž, z jejíhož vrcholku jsme se kochaly výhledem. Při sestupu dolů nás přepadlo poledne, což se zrovna na úrovni zvonů moc nevyplatí. První minutu to bylo celkem zajímavý, zbývající čtyři vysilující 🙂 Rezonance a šílenej rachot k tomu. Pak jsem se konečně dočkala jídla v mexický restauraci. Čekaly jsme neskutečně dlouho a Janina vyhrála opět keramiku 🙂 Když se nám povedlo zaplatit spustil se pěknej slejvák. Naštěstí netrval moc dlouho a tak jsme přejezd do Ledenic v pohodě zvládly. Cestou mě vyděsil jen Skippin telefonát:
„Madlo řekneš mi prosim tě adresu hřiště?“
Já: „No to nevim, ale když přijedeš v Ledenicích na kruháč …“
Skippy mě přerušuje: „Kamže? My hrajem v Ledenicích?“
Duo Skippy, Leňa zamrzlo na rozpisové hlubocké verzi číslo jedna. Při příchodu na lavičku pobavila Marťa hláškou: „Dneska sem ňáka rychlá“. Je pravda, že se tentokrát našly dvě pomalejší hráčky – Skippy s Leňou, který ovšem přijely asi o 20 minut pozdějc 😉
První zápas sehrajem s leadrem tabulky z Trutnova a bez výraznějšího protestu prohráváme 8:1. V průběhu zápasu se nám nakupily první zdravotní problémy – o Marťu se pokoušely mdloby a Janina předvedla tak razantní odkop míče, který těsně nedoběhla na chycení z luftu, až si přivodila další zranění na již značně pochroumané noze. Bohužel tím pro ni turnaj hráčsky skončil. Výsledkem jsme se odsoudily k druhému místu ve skupině a následnému zápasu s Trnavou (3. v ligové tabulce), kde jsme kolektivně zahrály pěknou tužku a pukly 11:1. Navíc zjišťujeme, že je nás po zranění Janiny na další den jen devět hrajících, přičemž Andy pořád ještě rozchází zlomeninu kotníku a nikdo neví, co ta noha provede. Skippy se přemluvit nepovede a tak zkoušíme Evžu, jestli by přece jen na ty dva zápasy nedojela. Naštěstí nás v tom nenechá a tak se neděle alespoň početně obávat nemusíme. Přesouváme se na ubytovnu do společenské místnosti. Tentokrát testujeme rozdíl mezi bílým a červeným vínem bez použití čichových buňek. Tenhle test nikomu problém nedělal. Kolem půlnoci se najde největší ospalec (kdo to asi byl? ;), který spustí vlnu odchodu. Ale v jednu už jsou v posteli skoro všichni. Za držáky byla již nekolabijící Marťa, zraněná Janina a odvázaná Míša.
Ráno jsme nijak spěchat nemusely. Sraz byl až v jedenáct na Hluboký, kde se hrála skupina o 5.-8. místo. Poprvé za sezónu se vidíme se Sabatem, což náležitě komentujeme. Shodneme se, že chceme-li se potkat i v zápase, měl by Sabat občas něco prohrát a my něco vyhrát. Jen nám nedošlo, že to nesmíme udělat současně. A tak Sabat svůj kříž o šanci na 5. místo prohrál, zatímco my ho nad zálahou z Ledenic vyhrály 10:8. Výsledek byl, že na vzájemný zápas musíme i nadále čekat. Sabat nakonec skončil na 7. místě a my na místě 6., když jsme se nedokázaly plně zkoncentrovat do posledního zápasu s Kladnem, jež zaslouženě vyhrálo rozdílově 6:17. V posledním zápase se projevily další zranění – Adél hrála s nastřeleným stehnem, Hubka s nataženým lýtkem. Pozici domacích nám v obou zápasech svým střihačským uměním zajistila Marťa 🙂
Výsledkově je 6. místo v turnaji skvělým umístěním, to bylo ale danné jedním vítězstvím za minutu dvanáct na Ledenicema. Jinak byl náš výkon spíš rozpačitý. Určitě si všichni umíme představit vyrovnanější a hezčí zápasy. Ani jednou mi nevyšel první nadhoz, dohazovač zafungoval vždycky. Pole dělalo spoustu zbytečných chyb – jak základních, tak mentálních. Především trojky se ňák nemohly na svým postu srovnat. Na pálce jsme si až na výjmky nevěděly rady s rychlejším nadhozem. Navíc jsme vymyslely několik dalších variant, jak sehrát v útoku 1-3 obsazená, které ovšem nejsou úplně přínosné 😉 Věřím, že se na podzim srovnáme a předvedem, co v nás opravdu je. Nejvyrovnanější výkony víkendu předvedla Máří 5/10 (2x2B, 3xR, 2xRBI, 1xBB), 7xPO, 7xA, 0xE. Za nadhoz a pole zaslouží pochvalu Míša. Za hru na jedničce pak Andy, která se zápas od zápasu zlepšuje a stává se na jedničce poměrně velkou jistotou. Hudla pak jako jediná udržela po všechny tři turnaje svůj pálkařský průměr nad tím týmovým. Turnaj jsme odehrály ve složení Adél, Andy, Hubka, Hudla, Janina, Leňa, Marťa, Máří, Míša a Věrka. V sobotu nás doplnila Skippy, v neděli Evža. Všem zúčastněným hráčkám děkuji a těším se na další klání 12.-13.9. na Krči.
Závěrem pohled na ligovou tabulku, ve které jsme si polepšily na 8. příčku.
