Dámy a pánové, výsledek by se dal shrnout jedním starým trefným textem. Ale pěkně po pořádku.
Příbram – MFF 6:1
Příbramské doslova vytáhl hrobníkovi z lopaty Eman Bajer. Ač se celou sezónu neukázal a netrénoval, dalo by se říct – přišel, viděl a vyházel. Dostali jsme od něj 11 SO a navíc ještě na pálce single a trojmeťák. Na pálce jsme nebyli moc schopní posílat míče na zem, a kdyby se to víc vedlo, tak by se do příbramáckého pole určitě zatoulal nějaký ten error. V poli se vedlo průměrně, jediná chybička nás stála dva body, a je škoda také dvou puštěných SO. Ale jeden dotlačený bod by stejně nestačil.
MFF – Hroši Havlíčkův Brod B 17:2
Hroši byli na turnaji trochu do počtu – áčko hrálo ligu a tak se posily naštěstí nekonaly. Soupeřovi nadhazovači buď dávali mety zdarma, nebo jsme balónky vraceli do pole. Rozdíl po čtvrté směně hovoří za vše – tenhle tým nemá ve dvojce do dělat.
Univerzita Brno – MFF 10:0
Šlo o přímý souboj o účast v lize, tedy oba týmy měly maximální motivaci, a diváci se měli na co koukat. Od první směny soupeři vedli (0:1) a s každou další směnou se dostávali víc na koně. Tím, že jsme v prvních čtyřech směnách nedokázali předvést náznak útoku (jen 2x na metě!), jsme Brňáky nechali jen upevnit pozice. Nicméně stav 0:4 po čtyřce ještě nebyl vůbec ztracený – víme dobře z minulých zápasů, jak se brněnští umí rozložit. To bychom museli ovšem něco předvést v útoku. V páté směně se soupeřům sešly čtyři hity a čistící trojmeťák na dva auty, a tedy veškeré naděje začaly mizet jako ranní mlha. A šestka znamenala konec – dva body nám už lehce proklouzly. V poli jsme hráli standard – možná oba nadhazovači (Narcis / Roiťas) nebyli úplně ve své kůži, ale chyb jsme vyrobili minimum. Naopak Lojzík pěkným příhozem z centerfielda zařídil aut běžce na domácí metě.
Po waynovsku – kdopa nám to hrál: OLak, Narcis, JRo, Keletti, Bohy, Pepa, Ell, Majkl, Dan, Pářa, Lojza Ž., Žófa. A kdopa nám to nehrál a dělal support: MarekK, Hooky, TomBeh, Vlasáč, z mladých Honza, Marek a Vokša. A samozřejmě fanynky Míša, Romča, Týna s Vilíkem a Ivanka s Marečkem. V neposlední řadě patří dík Madle za ujmutí se kaučovské role.
Po tomhle zápasu se tedy k naší malé radosti ukázalo, že ani my pro příští rok nemáme ve dvojce co dělat, a že Černý Petr v podobě snižování počtu účastníků 2. ligy padl na náš tým. Až časem se ukáže, jaký měl tenhle krok důsledek pro náš oddíl, a zprostředkovaně i na naši oblíbenou soutěž. Koneckonců jsme druhou ligu hráli bez přerušení nějakých 14 let. Asi jsme se po takové době začali považovat za její „inventář“, něco, co tam prostě patří bez ohledu na okolnosti, ale realita nás teď tvrdě vyvedla z omylu. Věřím, že tam klukům z druholigových týmů budeme chybět, a věřím, že jim nebudeme chybět dlouho 😉
Za rok nashledanou na kvalifikaci!
