…o svízelném jarním putování družiny pálkami ozbrojené z bažin beznaděje až do končin suchých a radostných, o velkém vzepětí hrdinů statečných v bojích posledních, o naději na klidný podzim dobyté, o snech o úspěchu převelikém stále živených, a zvláště pak o Tomínovi, který nedbaje únavy sám mnohé nepřátele z boje vyřadil, o Olakovi a Bohym, kteří hned tu, hned tam na bojištích se zjevují, o Rojťasovi, který brnění pro jiné ukuté udatně na sebe navlékl, o národu Brandýském, který řady prořídlé léty minulými zacelil, o bájném Bucharovi řečeném Chcíp, který z mrtvých vstal a muže nelehkou bitvou vítězně provedl, aby pak opět v hrobě svém spočinul, o Majklovi s Míšou, již tak k nerozeznání jeden k druhému, že před bitvou poznati nemožno který právě k boji se hotoví, o Pepovi a Kelettim, kteří tak zuřivý boj sváděli, že jim noha uťata byla, o Ellovi, který ve vřavu divoce se vrhaje nohu sobě poranil, o Dlouhánovi, jenž ranami strašlivými rukou i pálkou způsobenými nepřátele děsí, jako i o všem lidu Lobkovickém, který se nezalekl posměchu soupeřů svých na hlavu dopadajícímu po střetech úvodních a v armádu hrdinnou, obavy budící a zkázu rozsévající, sebe přeměnil.
