Softball Lobkovice

Tuto bohulibou akcičku jsme letos uskutečnili ve Zloníně v penzionu Jinej svět, který buduje Ryba. Tímto jsme ho vlastně myslím softbalově pokřtili :o). Ne že by se nám vloni u Barky v Psárech nelíbilo, ale mám pocit, že letos bychom se nelíbily my novému přírůstku – Barborce… ;o).
Účast byla celkem hojná, posílila nás ještě Dvořka s Olakem, Efox a Šárkou, pan otec, Sváťa a Sobča. Zvířenu zastupoval Jack a taková chlupatá koule, prý kočka. Občerstvení jsme zajišťovali z vlastních zdrojů a moc se nám to povedlo. Madlina česneková pomazánka zmizela za hodinu, nad úžasnými marmeládovými mini šátečky jsme se rozplývali hodně po půlnoci… Nechyběly různé další pomazánky, slané i sladké pečivo, polévky, dorty a samožery a samo nějaké to vínko, pivko, finská vodka (dobrej výkon pane otče, Frkaři, Teráku a Olaku), šampáňo (Madla ho teda stopro nerozezná od bílého vína, takže pro ní je ho škoda).
Na rozjezd jsme se museli povinně zúčastnit Olakovy a Dvořčiny hry „Nakresli cokoliv co umíš“. Potřebovali prý inspiraci pro kreslení s Efoxem. No nevim. I když některé výkony byly opravdu pěkné: Madla zdokonalila svou lodičku, Ryba rybu, Luca se pustila do pernikové chaloupky a JanaN nám ukázala slona zezadu… ;o).
Měli jsme mezi sebou také oslavence RS Mácu a pana otce, kteří se oba narodili 1.11. a tak dostali společný dort. Další narozená tento den, Týna, bohužel nedorazila. Svíčky z dortu poté Frkař znovu zapaloval a lákal na ně všechny přítomné ženy. Utvořilo se tak čarodějnické holčičí kolečko, ale ďábel ani satan nepřišel, tak jsme akorát probraly Evžiny a Madliny výkony na aerobicu ;o).
A byly projevy trenérek. A byly dárečky. A Báří nám řekla, že zkusí nějakou vyšší soutěž. Báří držíme palce.

Letošní sezóna také hodně zamíchala s téměř tradičně oceňovanými osobami. Takže tentokrát diplom od Statistického výboru softbalového oddílu MFF Neratovice obdrželi:
• Věra Fialová – za nejúčinnější máchání pálkou (BA 0,389)
• Marie Máří Mikešová – za nejlepší strašení nadhazovaček (9 BB)
• Romana RS Máca Sekyrová – za největší výdrž na kopci (52,1 inn)
• Barbora Báří Šrámková a Romana RS Máca Sekyrová – za největší lásku ke hře v poli (100 inn)
• Věra Fialová – za největší námahu při autování (83 autů)
• Věra Fialová – za nejlepší švih mimo balón (9 SO)
• Jana Frkař Chaloupková – za statečnou premiéru na kopci
• Věra Varel Fryštenský Fialová – za heroické výkony při běžeckých trénincích
• Kateřina Skippy Stiborová – čestný titul Éčko (21 errorů)
• Vratislav pan otec Haissinger – čestný titul Nejvěrnější fanoušek

A aby té statistiky nebylo dost, když jsme přeci ten matfyz, daly jsme si malý kvíz o ceny. Abychom věděly jak nám to celý rok statisticky šlo… Nejlépe odpovídaly: Ryba, RS Máca, Markéta, Efka, JanaN a Věra.

Kvízové otázky:
1. Kolik hitů celkem za tým (17 zápasů) = 127
2. Kolik hitů vloni za tým (23 zápasů) = 172
3. Na který tým jsme odpálily nejvíc hitů (Kladno, Řepy, Sabat) = Kladno (33)
4. Průměrný počet hitů na zápas (všechny) = 7,47
5. Kolik errorů celkem za tým = 92
6. Na který tým nejvíc errorů (Kladno, Řepy, Sabat) = Kladno (26)
7. Průměrný počet errorů na zápas = 5,41
8. Kolik BB za celý tým = 47
9. Kolik BB vloni za celý tým = 104
10.Kolik hitů na nás soupeři (všichni) = 141
11.Který tým na nás nejvíc hitů (Kladno, Řepy, Sabat) = Řepy (43)
12.Kolik errorů na nás soupeři (všichni) = 76
13.Který tým na nás nejvíc errorů (Kladno, Řepy, Sabat) = Řepy (14)
14.Kdo si nejvíc vylepšil dálkařský průměr oproti loňsku = Věra (271-389)
15.Kdo má nejlepší KEP z těch co odehrály víc jak 5 zápasů = Efka (0,357)

Zábava byla v plném proudu, probralo se opravdu všechno a nejen soft. U jednoho stolu tuším vedly zuby… U druhého byl nějaký problém s tím, jak vypadá pták, že strom není ohňostroj atd. A že přeci není možný to nepoznat, když je to tak pěkně a jasně nakreslený.
Ovšem zlatým hřebem večera byly některé souboje v Twisteru. Myslím, že o tomto nejlépe vypoví fotky, tak doufám, že se fotografové pochlapí a ty nejlepší vystaví. Vítěze máme nakonec tři: Frkaře, Evžu a Martinu. Ke vzájemným soubojům těchto tří už bohužel vzhledem k pokročilé hodině a hladině nedošlo. Ale někdy to určitě doženeme.
Největší vytrvalci vydrželi zakončovat až do 5 do rána, ale ráno jsme byli všichni čerství a někteří natěšeni na následující squashový turnaj. Dojedli jsme co zbylo od večera a postupně se rozjížděli k domovům.
Děkujeme Rybě za azyl, snad jsme nenadělaly moc velké škody. Pamatuji si jen, jaké překvapení, od Madly rozbitou skleničku… :o).
Tak a teď vzhůru a radostně do nové sezóny 2009.

Potácení od ničeho k něčemu a zpátky, které chlapský tým provázelo celý rok, s námi zůstalo i v play-off, i když jsme všichni tak trochu doufali v opak. Čtvrtfinále jsme začali hezkým sobotním zápasem, ve kterém jsme svůj větší tlak na pálce proměnili ve výhru (4:3) až v tie-breaku. Bohužel při balení materiálu do Pardubic jsme evidentně zapomněli v šatně všechny obranné dovednosti. V neděli jsme ve dvou zápasech dostali dohromady neuvěřitelných 32 bodů a s tím se opravdu vyhrát nedá. Takže další víkendy už si budeme užívat (zcela zaslouženě) volna.


Bilance letošní sezóny mluví jasně, volně parafrázováno z Haška – „Mírný pokles v mezích zákona“. V tabulce jsme proti loňsku klesli o jedno místo, vyhráli jsme v základní části o 5 zápasů méně, nepřešli jsme přes čtvrtfinále. Naše výkony se asi nejlépe dají charakterizovat jako nevyrovnané. Výborné zápasy prokládáme tristními, obrana hraje v pohodě a pak se bez viditelné příčiny rozloží, na pálce dáme 4 body za inning a zbytek zápasu nic a tak pořád dokola. Naštěstí se můžeme opřít o solidní triumvirát nadhazovačů a poměrně vysoký potenciál několika pálkařů, takže od sestupových vod jsme se drželi v celkem bezpečné vzdálenosti.


Podíváme-li se místo do minulosti vpřed do budoucna, musíme si přiznat, že takto samospádem bez většího úsilí bychom už další sezóny nemuseli zvládnout. Početně jsme na minimálním stavu i při zápasech, o tréninkách nemluvě. Pokud nedojde k zásadní změně v přístupu, případně k posílení kádru, platí pro nás pelíškovské: „Dávám Matfyzu rok, maximálně dva“.


Hodnocení jednou větou není nikdy spravedlivé, ale zkusme to:

Bohy – tahoun týmu jak má správný kapitán být; přestože ho sužovala četná zranění, odehrál skvělou sezónu zejména na pálce; v poli se pak s úspěchem zhostil role univerzála, což bylo při našich problémech s počtem lidí k nezaplacení.

Buchar – když bylo málo lidí, účinně pomohl, i když absence tréninků i zápasů se samozřejmě projevila, hlavně na pálce.

Dan – jistota vnějšího pole, ke stoprocentnímu výkonu v obraně mu chybí jen občas větší agresivita na míč; na pálce se hodně zlepšil a při jeho tréninkové píli je jen otázkou času, kdy bude patřit k oporám i v útoku.

Dlouhán – silový hráč s velkým potenciálem na nadhozu i na pálce, bohužel nestíhal trénovat tolik, kolik by bylo potřeba, takže část talentu přišla vniveč; přesto byl týmu užitečný a na nadhozu často odvedl nevděčnou černou práci.

Ellojza – při své aktuální výkonnosti a nepříliš časté účasti na tréninku nemůže myslet na víc než na občasné zapojení do hry, ale je dobře, že se áčkových akcí celkem stabilně účastní.

Hooky – nováček s chutí něco se naučit, což je to nejdůležitější; bude z něj kontaktní pálkař a hráč s univerzálními obrannými předpoklady, jen mu musíme rozmluvit roli hodného hocha a dostat do něj trochu rvavosti.

Káša – zatím nepodává takové výkony, na jaké má potenciál, ale tady pomůže jen a jen čas; musí uvolnit svůj projev a odstranit viditelnou (a zbytečnou!) nervozitu a bude díky svým atletickým i lidským předpokladům patřit k lídrům týmu.

Keletti – v poli i na pálce už zažil lepší sezóny, ale pořád patří k oporám týmu a navíc umí strhnout ostatní svou chutí hrát; bohužel mu práce nedopřála tolik tréninku, kolik hráč jeho typu potřebuje.

Luboš – v klidu přišel, v klidu poseděl na lavičce, v klidu nastoupil na pinch hittera, v klidu vytloukl nadhoz a s BA 1000 v klidu odešel.

Majkl – výkonnostně dost nevyrovnaný, v poli i na pálce střídá dobré zápasy a momenty s těmi špatnými, ale většinou si odehraje svoje a umí odpálit v důležitou chvíli; potřebuje zvýšit frekvenci tréninků a v zápasech mu často chybí ta správná zarputilost.

Narcis – celé jaro na něm ležela tíha nosného nadhozu, svoje si odehrál i jinde v obraně a patří k elitním pálkařům soutěže; k dokonalosti mu chybí větší tah na branku v důležitých chvílích.

OLak – žolík do play-off nám vydržel jen jeden zápas a pak ho skosilo zranění, ale svoji roli splnil beze zbytku a v tie-breakovém zápase byl tím potřebným závažím na naší misce vah.

Páca – pohodář týmu si nepostěžoval ani tehdy, když musel svoje představy obětovat pro tým a hrát „vycpávky“ typu OF-flex; bohužel byl dost bezzubý na pálce, takže je při své rychlosti velký adept na trénink krátkých her.

Pepa – výkonnostně určitě „skokan roku“, hráč s největším posunem nahoru a velkou tréninkovou morálkou; potřebuje se celkově vyhrát a uklidnit svůj projev na pálce i v poli, aby se jeho rychlost a bojovnost staly opravdovou předností.

Prsáč – na dvojce si pořád odehraje svůj slušný standard, ale celkově tentokrát nevýrazný; některé světlé momenty na pálce nemohou zakrýt fakt, že častějším tréninkem by se mohl posunout výkonnostně o patro výš.

Rojťas – celé jaro nebyl fit a na nadhozu se trápil, ale na podzim už ukázal, že to zase půjde, navíc umí zahrát kvalitně na šortu a patří k obávaným pálkařům našeho line-upu, takže už mu chybí jen větší schopnost hecnout se když to nejde.

Vlašák – doyen týmu a uklidňující prvek; ruka už není tak rychlá jako bývala, ale s přehledem zvládl roli nosiče vody – postrkování sestavou podle momentální potřeby, hraní DP, přichytávání nadhozů atd.

Chlapi mají za sebou 32 zápasů a před sebou vrchol sezóny, play-off. Cesta do vyřazovacích bojů ale tentokrát nebyla snadná, spíš naopak. Ze všeho nejvíc jsme připomínali bandu desperátu, která se zoufale pomalu probíjí tam, kde tuší tučnou kořist v bance.


Zažili jsme cestou bitvy hrdinné i ostudné. Každého jsme porazili, každý nás porazil. Posledním výstřelem jsme slavně přemohli Emanovu bandu. Třikrát nás zostudili Kanáři i Tygři. Bobři si na nás jednou najali Holanďana, jednou raději utekli. Most jsme dobyli třikrát. S Waynovými hochy je to fifty fifty a ještě si budeme vyřizovat účty. S Josého Čerokézy už jsme si kvit. Jen jednou jsme dokázali odrazit chemicky otrávené šípy rudochů.


Na cestě po nás zůstaly zakrvácené obvazy, odhozené protézy, ohnuté flinty, poztrácené zásoby a jeden dezertér. Ale co na tom, ještě jsme v sedle a támhle před námi, to je přece Playofftown…

Softballový oddíl MFF Neratovice zve všechny zájemce na Pohár mistrů evropských zemí v softballu žen, který se koná na hřišti v Neratovicích (Lobkovicích) od 1. do 5. září 2008. Veškeré informace naleznete zde. Vstup zdarma!

Druhá mužská liga dospěla do poloviny základní části a už teď je jasné, že po loňském odchodu několika hráčů základní sestavy to nebude snadná sezóna. Ve vyrovnané tabulce se pohybujeme na hraně účasti v play-off. K jistotě postupu do něj by mělo stačit 13 až 14 výher, a ty si budeme muset perně vybojovat.

Nadhazovačsky jsme na tom celkem dobře, až na výjimky (Eman, Tuška, Žufka) bývá náš nadhoz kvalitnější než soupeřův a na trojici Narcis+Roiťas+Dlouhán se dá stavět. Doufejme, že Roiťasovi se (po zdravotních problémech) ještě v červnu vrátí loňská forma a s ní i sebedůvěra.

Na kečru musíme zapracovat na pokrytí dvojky, zatím tam máme pro soupeře otevřenou čtyřproudou dálnici. Vlastní chytání nadhozů se naštěstí po tragickém prvním víkendu výrazně zlepšilo. Občas nám vázne komunikace v baterii a dohady nadhazovače s kečrem co se má/mělo/nemělo hodit pak sráží výkon celého týmu.

Vnitřní pole podává dost nevyrovnané výkony, výborné zápasy/inningy/zákroky prokládáme podprůměrnými. Věřme, že Pepa se rychle vyhraje na pozici šorta a tím zacelí hrozící díru na tomto postu, až Roiťas v létě zmizí za La Manche. Celkově je úkolem dne stabilizace výkonu infieldu, se kterou by měl občas přijít (doufejme) nějaký ten „zákrok navíc“.

Vnější pole je bohužel zatím viditelnou slabinou. Pochvalu zaslouží Dan, který konečně zvýšil agresivitu a má vysoký polařský standard, musí ale ještě zlepšit pálku. Celkově máme špatné zpracování rutinních singlů po zemi a hlavně chybí rovný přesný příhoz tam, kam je potřeba. Chybí nám typický outfielder – ranař; tady se otvírá prostor pro nové kluky, Kášu, Hookyho a Ellojzu, kteří na to fyzicky určitě mají, ale bude to stát ještě hodně tréninku.

V útoku dost trpíme úzkým kádrem, ve většině zápasů nedáme dohromady ani line-up s devíti konkurenceschopnými pálkaři. Pokud se někomu nedaří, není za koho jej vystřídat. A když se potom přidá třeba celovíkendová celotýmová neschopnost složit ulejvku, neštěstí je hotovo. Snad se nám podaří pilným tréninkem probudit i zatím spíše podřimující druhou půlku line-upu.

Celkově si můžeme určitě pochvalovat dobrou týmovou atmosféru, která se pročistila i vyřazením Čela z kádru. Jeho kvalitní hra nám určitě bude chybět, ale bohužel toto pozitivum bylo výrazně převažováno mnoha negativy, od nezájmu o činnost týmu (tréninky, zápasy, komunikace) až po neplacení příspěvků.

Početně jsme nyní ovšem v podstatě na minimálním stavu a musíme věřit, že všichni hráči v sobě najdou dostatek zodpovědnosti a omezí své absence (na zápasech i tréninkách) na minimum. Pokud ano, čeká nás těžká, ale dobrá sezóna.

Z deštivého a blátivého dna až na boj o bednu, který nevyšel, takže nakonec 4. flek. Podrobnosti casem :o)

Na chaloupku jsme se dlouho všichni těšili, možná proto, že to je prakticky první kontakt s „pořádným softballem“ po dlouhé zimě. Den D – sobota 12.4. – nastal vstáváním kolem šesté hodiny, protože nás Wayne napsal už od devíti, podle neověřených zdrojů díky podezřelým machinacím nějakého pankáče. (Proslýchá se, že se José vymlouval na nějaký basket. Ať už to je nebo není pravda, tohle jsme prostě prokaučovali.)
Náš výkon na celém turnaji byl zjevně přímo úměrný počasí. V sobotu ráno foukalo a drobně pršelo, takže se náš první zápas softballu moc nepodobal. Pálka byla sice mizerná, zato pole to vynahrazovalo obrovským počtem chyb. Zápis raději ztopil Voťas, abychom ještě z té „bramboračky“ nemohli dělat statistiky. Stejně si pamatuju na jednu příznačnou akci. Pálkař, který si přál zůstat v anonymitě – říkejme mu pan K., na pálce prošvihl třetí strike. Zatímco se pan K. držel za hlavu a nadával si, chytač domácích míč zoufale stíhal vyražený míč, aby ho ještě stihl přihodit na jedna. Až asi čtyřvteřinový souvislý akustický tlak z naší lavičky pronikl do helmy pana K. a ten vyběhl směrem k první metě. Chytač sice na jedničku přihodil, ale tak nízko, že to polař ještě raději někam vyrazil. Když už měl nadhazovač míč v kruhu, zkoušel to pan K. to ještě pojistit drobným výběhem tam a zpět, ale akce „chci-být-aut“ mu nevyšla, protože rozhodčí se díval někam jinam. Každopádně jsme s domácími rupli zcela zaslouženě a ještě můžeme být rádi, že se hrálo na čas.
Odpoledne se vyčasilo na zápas s chorvatskými Giants a bylo chvílemi skoro teplo, což logicky značí, že jsme museli vyhrát. Ale něco mi říká, že to bylo těsné, protože teplo bylo fakt jen občas. Každopádně záhřebští pálkaři vzbuzovali respekt, protože když už to trefili, míč letěl opravdu svižně. Výsledek 5:4, když jsme po první směně vedli 5:0, myslím vše vystihuje.
Večer uspořádali Pardubičtí akci na parníku, tedy výletní lodi Arnošt, s pěkným salonkem a otevřenou horní palubou. Pravda, vypadalo to trochu jak v gay klubu (Arnošt by bylo pěkné jméno, co? :-)), tedy co se týče poměru mužů a žen. Někteří sice říkali „plovoucí hospoda“, ale minimálně karaoke show a Waynova koupel za to fakt stály. Maso bylo taky vynikající a tak doufám, že za rok bude parníček zas. Dále vybrané jedince spolkl klub jménem Žralok a tím už jsme vyčerpali zásobu vodních i jiných aktivit pro tenhle den.
V neděli ráno jsme nejdřív zjišťovali ztráty. Jediný, komu bylo opravdu špatně, byl Tomáš, který si teď snad zapamatuje, že chleby se sádlem se prostě musí zapíjet nějakým alkoholem. Pak se museli poprat s nadhozem příbramského Dudyho, takže hlavně sami se sebou :-). Keletti se k pobavení publika předvedl obzvlášť vypečeným strikeoutem. Za stavu dva strikes šel nadhoz vysoko nad hlavu, Keletti přesto zkusil zabojovat a použít pálku jako sekeru, ale nadhoz šek bezpečně mimo jeho dosah, i když se při švihu natahoval na špičky. Jak vidno, pálka šla trochu ztuha, ale nakonec jsme pár odpalů učudlili, PVčka i s příbramskou posilou porazili a nemuseli se bát o finále.
Ještě před finále nás čekal zápas se zálohou české juniorky, který de facto o ničem nerozhodoval. Útoku se nijak zvlášť nedařilo – asi zrovna zašlo slunce. Světlé okamžiky by se ale našly – Roiťas se blýskl homerunem do středu pole.
Do finále jsme šli odpočinutí po dvouhodinové pauze, kterou domácí alias taky-finalisté strávili na hřišti zápasem s Giants. Počasí nám přálo a tomu taky odpovídala naše forma. Na pálce jsme se prosazovali hned od úvodu a přisypávali bod za bodem. Zato zjevně unavení soupeři se nemohli proti Jirkovým technickým nadhozům prosadit a tak jsme ve čtvrté směně vedli 4:0. Pro jeden z bodů doběhl Dlouhán po situaci, která zaváněla srážkou s chytačem. Když jsme se ho pak ptali, proč neslajdoval, suše nás odpálkoval větou, kterou jsme interně nazvali Dlouhánovo slajdovací pravidlo: „dneska už jsem slajdoval dvakrát, tak na to peču“.

Zápas rozhodla pátá směna, kdy jsme zapojili naše tradiční krátké hry a nejprve přidali další čtyři body. Pak na plné mety nastoupil na pálku Pepa a ostrým odpalem donutil soupeřova outfieldera k chybě, takže všichni běžci doběhli a i on sám tygřím skokem na domácí metu zajistil bod. Někteří škarohlídi by ten skok možná nazvali placák :-). Pak ještě přišel Jirkův trojmeťák, na který se Narcis běžící z dvojky v očekávaní homerunu zastavil na trojce a začal kecat s koučem, když posléze zjistil, že by taky měl doběhnout domů. V dohrávce za stavu 13:0 ještě soupeři dotlačili dva čestné body, ale na celkovém pořadí to už nic nezměnilo a tak si vezeme domů tu největší perníkovou chaloupku za vítězství v turnaji.

Pravidelný každoroční výlet za softem tentokrát s pár „matfisáckými“ údaji… :o).
Počet hráček: bohužel klesající, z toho 1 těhotná; počet nejmenších kaučů široko daleko: 2, z toho s tuberáckým kašlem: 1; počet odpalů: jak kdy; počet errorů: mohlo to být horší; počet prvních slajdů v životě na domácí metu: 1, z toho save: 1; počet psů: 1, počet alergiků na psí chlupy: 1, z toho přeživší: 1; počet vypitých piv: málo (zapříčiněno nepřítomností 2 spolehlivých konzumentů); počet snězených klobás: 1 (zapříčiněno důrazem na zdravou výživu); počet sražených kuželek: přiměřeně, z toho buzarem o stěnu: 9 ;o).
Výsledky: MFF – Kladno 2:15, MFF – Spectrum 19:6, Sabat – MFF 10:7, MFF – Merklín 5:9

zatim telegraficky stop kdo nam to tu loupe pernicek stop to nic to matfyzacek stop chajda jezibaby se opet stehuje do neratovic stop vysledky bez zaruky stop mff-pardubice 3:8 mff-zagreb 5:4 mff-pv 5:0 mff-juniori 5:1 stop finale mff-pardubice 13:2 (5 inn.) stop poradi bez zaruky stop 1.mff 2.pardubice 3.zagreb 4.pv 5.juniori stop z uvodni baziny jsme vylezli az na vrchol stop pepa hrdinou finale stop vycistil mety in park grand slamem stop navic vyhral dovednostni trojboj doslova bezkonkurencne stop po ztroskotani parniku nas spolkl zralok stop opilcum nic nebylo stop abstinent se poblil stop hura zase mame chcipa stop hosi dekujem stop votas stop

V sobotu 16.2.08 jsme se poprvé zúčastnili halového softbalového turnaje v Brně. Byla to první softová akce po zimních trenérských i hráčských změnách.
Dost jsme si to užili a zvládli toho opravdu hodně :o):
najít se na opravovaném Hlavním nádraží v Praze; přesvědčit lidi sedící už ve vlaku, že opravdu máme místenky; vypít všechny zásoby alkoholu ještě před Brnem; přejmenovat RS na Mácu; najít ubytování i halu (tu po menším „horolezeckém“ ;o) výkonu); projít s Čertem pěšky ½ Brna při hledání hospody, kde nečepují Starobrno; zjistit proč si Uma T. zaflákala krásnou žlutou teplákovou soupravu; nestrhnout v 9 lidech výtah pro 6 osob; procestovat Brno MHD křížem krážem bez ztráty kytičky a zadarmo; obdivovat Lucčin apetyt na chemické polívky; probrat výhody prodeje modrých fidorek v akci 4 za cenu 6; zinscenovat vlakové divadelní představení podle fotoseriálu časopisu Bravo a ve zdraví dorazit zpátky do Prahy.
Jo a taky jsme hrály soft, takže jsme:
hodili Houbu a Romanu do divoké softové vody; posadili Teráka na kečra; odbržďovali Frkaře; pálily; házely; slajdovaly; dělaly chyby a SKONČILY TŘETÍ!!! A byla Stařenka :o).
Děkuju všem hráčkám, Lucce, Bohymu i Danovi. A teď vzhůru na Merklín.
Výsledky:
Řepy – MFF 16:1, MFF – Joudrs B 8:7, Arrows – MFF 3:9, Joudrs B – MFF 10:2, Kunovice – MFF 7:8