Autor:admin

Po dvou předchozích úspěšných misích na halových turnajích v Brně, jsme se tentokrát vydaly do Hrotovic u Třebíče. Z původního počtu přihlášených 6 družstev (Sedlčany, Ostravská univerzita, Falcons Hradec Králové, Třebíč Nuclears a Sigma Olomouc) bohužel první dva těsně před turnajem odpadly, takže se ještě na poslední chvíli měnil celý rozpis turnaje. Nakonec se ustálil na systému každý s každým, poté semifinále 1.-4. a 2.-3. po základní části a nakonec zápas o 3. místo a finále. Hrací doba byla z 50 minut zvýšena na 90+dohrávka.
Sestava čítala 11 hráček – RS, Frkař, Máří, Terák, Dvořka, Adélka, Dufi, Věra, Míša, Janina a hrající kouč Evža. První zápasy s námi se chystala odehrát naše mladá posila Dufi.
První zápas proti Hradci Králové byl jednoznačný. RS a posléze Frkař na nadhozu nedávaly soupeřkám moc šancí. Ty se dostávaly na mety spíše po menších chybách pole. Pálkařsky jsme soupeře jasně předčily a se slowpitchovým nadhozem si se ctí poradily. Nutno říci, že hradecké pole nebylo z nejpřesnějších. Konečné skóre 27:2 po třech směnách hovoří za vše.
V dalším utkání nás čekal silnější soupeř – Sigma Olomouc. RS se ale ukázala na nadhozu ve skvělé formě a olomoucké pálkařky si s jejím rychlým nadhozem, který občas vystřídal change-up, nedokázaly účinně poradit. Dvanáct SO je toho myslím jasným důkazem. Nám se naopak na svižný soupeřův nadhoz podařilo najít zbraň (10 hitů) a téměř pravidelně v každé směně bodovat. Výsledek 6:1 po sedmi směnách.
Poslední téměř večerní zápas jsme odehrály s „domácí“ Třebíčí. Na nadhozu tentokrát působil Frkař. A působil velmi kladně a také celé pole pracovalo precizně. Chuť pálit nás neopustila ani v tomto zápase, takže jsme celkem v pohodě zvítězily po 5. směně 14:1.
V nedělním semifinále nás opět čekal Hradec. Celý zápas tentokrát odházel Frkař a připsal si nulu na kontě obdržených bodů. Po první směně jsme vedly 11:0. Pálkařský „bodostroj“ se pak trochu zastavil, ale vítězství 13:0 po 4 směnách bylo příjemné a rozhodně nám ušetřilo trochu sil do finále.
V něm jsme se podle „papírových“ předpokladů utkaly s Olomoucí. Ta ale musela o tento zápas překvapivě bojovat v semifnále s Třebíčí, kde se nejdříve zachraňovala v dohrávce 7. směny a poté rozhodla v tie-breaku o vítězství 8:7.
Na prkno opět nastoupila RS a opět si připsala 12 SO. Na některých hráčkách Olomouce bylo znát, že si na její nadhozy již trochu zvykly a dostávaly se více do „kontaktu“. Přesto jim naše pole dovolilo získat pouze 1 bod. Naše pálka byla opět účinná, i když už se trochu začala projevovat únava. Ta ale postihla rovněž nejlepší nadhazovačku Olomouce, která byla po několika BB vystřídána. Nakonec jsme dokázaly získat 8 bodů a tím vyhrát celý zápas 8:1.
Výkony všech hráček musím hodnotit velice kladně. Pole bylo téměř bezchybné a pálka velmi živá. Celkové skóre 65:5 hovoří za vše. Je nutno ale podotknout, že kvalita soupeřek nebyla tak vysoká.
Dubnový turnaj v Merklíně nás určitě prověří daleko víc.

Jednání Parlamentu řídil manažer pražské oblasti Lukáš Fiala. Počet účastníků byl bohužel velmi malý.
Nejdříve přítomné úspěšné týmy z každé soutěže v roce 2009 obdržely poháry a poté už se mohlo začít s informacemi o počtu přihlášených družstev do letošních soutěží.
Do ženské postupové části Pražského přeboru tzv. divize víkendové se přihlásilo celkem 9 týmů, což je po čtyřech účastnících v roce 2009 velmi příjemná zpráva.
Naše ženy se tak minimálně 3x utkají s těmito družstvy:
Spectrum A+B, SaBaT Praha B, Laso Kladno, PV Praha B, Joudrs C, Merklín a Sedlčany.
Tento rok tedy tato soutěž rozhodně nebude postrádat kvalitu a zajímavost.
Pražský přebor mužů, kde hraje mužstvo MFF B bude mít 12 členů. Hrát se bude opět na 2 kola.
Na schůzce proběhla také volba nového vedení PPS z důvodu ukončení dvouletého mandátu stávajícího předsednictva.
V letech 2010-2012 bude tedy PSS pracovat v tomto složeni:
Miroslav Dolejš – Předseda PSS
Lukáš Fiala – Manažer oblasti
Tomáš Langer – člen předsednictva
Filip Bis – člen předsednictva
Nejdůležitějším úkolem předsednictva bude úprava počtu týmů ve struktuře soutěží mužů. Důvodem je příliš vysoký počet zápasů v PPM na družstvo, který komplikuje rozepisovaní soutěží vzhledem k nedostatku termínů a hřišt.

Začátek jednání parlamentu ČSA byl naplánován na sobotní dopoledne 10:00, nicméně někteří účastníci měli zpoždění, takže usnášeníschopnost nastala až v 10:30. Po představení předsednictva ČSA se jako první zvolila mandátová komise a návrhová komise. Poté byl schválen program Parlamentu ČSA a přednášela se zpráva o činnosti a hospodaření ČSA v roce
2009 a zpráva Kontrolní a Disciplinární komise ČSA. Nejzajímavější částí celého programu byl přednes informací k současné situaci financování sportu resp. softballu v ČR s ohledem na tvorbu rozpočtů ČSA a návrh rozpočtu ČSA na rok 2010. Padl návrh na formální změnu sídla ČSA z důvodu větší šance na získání finanční dotace od EU, neboť dle informací p. Wageho je tato šance za současných podmínek (zejména působnost ČSA
v Praze a Středočeském kraji) mizivá. Dalším bodem programu byl návrh na zvýšení registračních příspěvků pro rok 2011 z důvodu navýšení rozpočtu ČSA, přičemž bylo odhlasováno zpracování analýzy předsednictvem ČSA do příští schůze. Diskutovalo se na téma kvality míčů v mužské soutěži a závěrem této diskuse bylo, že stále platí nabídka na výměnu a posléze reklamaci nekvalitních kusů. Po letošní sezóně se aktuálně využívaný typ vymění za jiný. Parlament skončil cca v 14:15.

13. a 14. 2. proběhla druhá fáze zimního soustředění, tentokrát ve zkrácené formě, neboť tělocvičny na Dolákovce spolu s námi napůl okupoval tým Juridika. Tréninky tak byly v sobotu od 14:00 do 18:30 a v neděli od 9:30 do 14:00. O co byly kratší, o to byly intenzivnější a myslím, že všem daly i tak dost zabrat. Nemůžu si odpusit několik zásadních poznámek k celému víkendu – Terezka Votinská přišla v sobotu bez hraček a dokonce bez bačkůrek; Káša nedorazil vůbec protože auto, které myslel, že mu ukradli, mu odtáhli; Dan nedorazil také vůbuec, protože měl v pátek maturitní ples a někde se nám zapomenul; v neděli málem nedorazil Jirka Roith, protože měl vytopený byt a Hooky přežil letošního svatého Valentýna a ani v jeho zádech či kdekoliv jinde v těle nepřibyly další kovové součástky.

Turnaj v Budějovicích se po všech stránkách vydařil. Podařilo se hrát vyrovnané partie s dobrými týmy, nikdo se nezranil, ukázalo se že je na čem stavět i co zlepšovat a hlavně to bylo příjemné zprestření zimní přípravy.

Za soupeře nám byli hráči Extraligového Radotína a Havlíčkova Brodu a nově druholigový tým z Ledenic.

První zápas jsme sehráli s týmem Radotína. Zapas to byl velmi vyrovnaný, když po druhém tiebreaku skončil remízou 2-2. V utkání se blýskl Narcis se 14 SO, Hooky který vylákal běžce aby běžel na druhou metu, kde ho poté přihozem vyautoval. Na pálce už to tak dobré nebylo – soupeřův nadhazovač zvládnul 21 SO, jediný kdo trochu měnil šeď SO byl Pepa s 2 hity a 1 BB, Káša s 1 hitem a jedním využitím soupeřova erroru a Bohy s hitem, BB a IBB.

Po jednozápasové přestávce následoval zápas se Žraloky z Ledenic. Ten jsme až v poslední směně prohráli 5-4, když zápas rozhodlo zejména velké množství chyb v poli. V zápase se předvedl Dan na prkně, který naházel 6 SO. Na pálce se zaskvěl Narcis s dvěma hity a Prso, který ustál dvě BB. Hned po zápase následoval zápas s Havlíčkovým Brodem, který minulý rok suverénně postoupil z druhé ligy zpět do extraligy. Zápas skončil poměrně jednoznačně po naší nemohoucnosti dostat bod domů 5-0 pro Hrochy. Zajímavostí je, že Narcis dostal 4 body, zatímco Dan pouze bod 1, když Dan házel o směnu víc. Největší pozitivum zápasu bylo zlepšení pole, které dává příslib do budoucna, že se hráči postupně na nových postech zabydlí.

První halový turnaj mužů této sezony se za účasti týmu MFF koná tento víkend 6. – 7. 2. v Českých Budějovicích. Více informací naleznete zde . Ačkoliv se předpokládá, že pořadatelé zajistí účast zdravotníka po celou dobu turnaje, nikomu jistě neuškodí zopakovat si základy první pomoci .

Z původních 12 plánovaných účastníků výpravy zbylo jen 7 statečných, kteří nad ránem 22. 1. 2010 nastoupili do vlaku směrem slovenské město Čadce, aby se pomocí běžek dostali zpět na rodnou hroudu. Vše bylo opět úplně jinak, než bylo původně plánováno, ale výlet to byl nezapomenutelný. 6 hodinová cesta vlakem začala tím, že bylo nutno ulehčit zásobám v baťozích, aby byl náklad na zádech lehčí. Tak ubylo něco vína, něco alkoholu tvrdšího a také množství skvělých řízečků od Věrky a Blanky. Tato konzumace také prospěla únavě osazenstva, které upadlo do zaslouženého spánku před výstupem na hřeben. Zpožděný vlak nás vyplivl na nádraží v Čadci v 6:30 ráno, kde jsme lehce posnídali z domácích zásob a vyrazili zatím bez běžek k nástupu na hřeben, k hotelu Husárik.
U něj jsme byli za rozbřesku, který ukázal, že inverze bude hrát v náš prospěch a čekají nás slunečné leč mrazivé dny – teploměr u hotelu ukazoval v 8 hodin ráno – 13 st. Celsia. Snidani jsme takhle časně ráno nedostali, ale usušit první propocené oblečení pod sušákem na záchodě jsme mohli:-) Vyrazili jsme, nazuli běžky a pomalu postupovali k vrcholkům, když nám část cesty dělal doprovod patrně lokální obyvatel, který měl (zřejmě vzhledem k mrazivému ránu) hladinku alkoholu již poměrně vysoko. Nutno ovšem konstatovat, že i přes tuto skutečnost byl jeho přesun v terénu – v botách, s baťohem a taškami v obou rukách a s alkoholem v krvi – téměř stejně rychlý jako náš pohyb na běžkách. Azurově modré nebe, mrazivý vzduch a nádherné výhledy nás provázely celý den. Kolem 3. hodiny odpoledne začalo slunce zapadat za hory a my jsme se vhledem k očekávaným extrémním nočním mrazům rozhodli sestoupit z hřebene a zahřát se v nějakém pohostinském zařízení. První, ve které jsme vkládali své naděje však bylo v rekonstrukci, nicméně se nám podařilo přesvědčit tamní dělníky, aby nám nabídli odvoz ke vzdálenější hospodě. Nalezli jsme do úložního prostoru tranzita a po cca 5 km cestě nás vystoupili v obci Zákopčie u místní restaurace. Sice nevařili, ale plápolající oheň v krbu a teplý čaj s rumem či svařák byly v tento okamik manou nebeskou. Velmi milá obsluha nám nakonec ke stolu nosila konvice s vařící nohou a my jsme si zalévali v ešusech jídlo z vlastních zásob. Ideální kombinace večera – teplo hospody a teplé jídlo z vlastních zásob – lehčí baťoh a peněženka zůstává těžká:-) Po prvním zahřátí vyráží Voťas, Narcis, Blanka a Věrka stavět stany a já s Romčou zůstáváme v hospodě jako hlídači zavazadel – k nám byl přidělen ještě Olak jako hlídač hlídačů, protože se o nás s Romčou nebezpečně zajímal další místní opilec/mudrc.Olak hlídal na jedničku, i když si s pánem asi moc nepokecal…Únava z dlouhého dne se začala projevovat brzy, takže jsme se kolem 8 večer sebrali a šli jsme ulehnout do stanů. Jejich stav byl poměrně neutěšený – u jednoho chybělo očko na přikolíkování stanu k zemi, u druhého byl zlomený prut tvořící konstrukci stanu. Vše se poměrně uspokojivě vyřešilo a zalehli jsme do mrazu – i přesto že nám správce fotbalového hřiště nabízel nocleh v skladištní buňce a po jejím odmítnutí se hlasitě křižoval…Ráno bylo krušné. Bylo mrazivé. Bylo jasné. Bylo bolestivé. Namrzlé stany a uvnitř stanů při – 17 st.Celsia namrzlé spacáky. Benzinový vařič vypověděl službu úplně, plynový vařič hořel jen tak lehce aby se neřeklo a k dalšímu plynovému vařiči zapomněl vzít Narcis hořák:-) Za třeskutého mrazu, kdy bolí nejvíc prsty u nohou jsme zabalili a na 8.55 vyrazili k autobusu, který nás s přestupem dovezl do obce Makov – odkud jsme zase nastoupili na hřeben. V Makově jsem využili pohostinství místního hotýlku a uvnitř všichni (včetně roztoku na čočky) rozmrzli. Opět azuro a vyrážíme k lyžařskému areálu a k vleku, který nás vyvezl opět na hřeben a do stopy. Ve smyslu hesla vlekaři běžkařům nás vlek vyváží na vrchol zadarmo. Nastupujeme na cestu a mnohem jednodušším terénem než předchozí den míříme směrem k pomezní česko-slovenské horské chatové osadě Kasárna. Pohostinství tatranského hotelu nezná mezí, výborná kyselica, čaj, pivo, rum svařák, smažák, palačinky, párky a stany postavené se svolením hostinského přímo u hotelu. Do stanů uleháme kolem desáté večer a za velké slávy neboť je jen -10 st.:-) Poslední den výpravy je zahájen teplou snídaní v bufetu u hotelu a výšlapem půlky sjezdovky, abychom se dostali zase zpět do stopy. Po české části hřebene s překrásnými výhledy dobýváme nejvyšší vrchol Javorníků Velký Javorník a rozhlednu na vrcholu Ztratenec. Pak už nás cesta vede zpět do civilizace a začínáme klesat. Některá klesání nejsou pro běžky úplně nejlepší, takže běžky pokorně sundaváme a jdeme po svých. Téměř v závěru hází Voťas při urputném leč neúspěšném plužení tygra do příkopu, při kterém si obnovuje dávně zranění levého ramene a láme špičku pravé běžky. Naštěstí jsou to jediné ztráty celé výpravy, i když ne zrovna příjemné. Výborná polévka, čaj s rumem, svařák a krvavá záda pro všechny a pak už jen vlak z Velkých Karlovic přes Vsetín a Hranice na Moravě zpět do Prahy, i když opět s hodinovým zpoždění. Účastníci výpravy: Voťas, Narcis, Olak, Věrka, Blanka, RS, Máří

Článek hodnotící sezonu 2009 z pohledů mužského a ženského týmu MFF byl publikován v tištěné i elektronikcé podobě v Mělnickém deníku v sobotu 30. 1. 2010. K nahlédnutí zde:
http://melnicky.denik.cz/ostatni_region/letos-chteji-nejmene-do-semifinale20100129.html

Ve dnech 16. a 17. ledna proběhlo 1. ze dvou letošních plánovaných zimních soustředění. Útočištěm se jako tradičně stala ZŠ Dolákova v Bohnicích a její dvě softball-friendly tělocvičny. Soustředění bylo tentokrát časově ještě náročnější než obvykle, sobota 9:30-18:00, neděle 9:30 – kdo co vydrží. Účastníků bylo také hojně – sobotní etapa kolem 20 lidí obou pohlaví, v neděli osob 14 (zbytek fyzicky či psychicky nevydržel:-). Největší vytrvalci se ještě mezi sobotní a nedělní fází zúčastnili pizza/víno večírku u tradičních víkendových hostitelů Votinských (3 děti jsou jim málo:-). Díky Voťasovi a Madle + 1 za jejich trpělivost a výdrž v tomto maratonu:-)

Ženská část oddílu MFF Neratovice odehrála v roce 2009 Pražský přebor žen,
divizi víkendovou (PPŽvi). Soutěž měla pouze 4 účastníky a tým obsadil 3.
místo. Celkem odehrál 15 soutěžních utkání, z toho 4 vítězné. Především na
začátku sezóny se softbalistky potýkaly s odchodem první nadhazovačky B.
Kašíkové, která v tomto roce hostovala do Extraligy. Nevyrovnaný výkon týmu
byl tak odvislý od formy R. Sekyrové, která ji na této pozici nahradila.
Svou roli také sehrálo vyhrávání některých hráček na nových postech, v tomto
směru udělala obrovský pokrok především T. Kudrnová.
Právo na účast v kvalifikaci o 2. ligu si z 1. místa v soutěži zajistil SC
Storms Řepy, z 2. pak LASO Kladno, to však účast na turnaji odmítlo a tak
jej nahradil právě neratovický oddíl. Přestože tým nepatřil k turnajovým
favoritům odehrál tři velmi pěkné zápasy a zvládnul alespoň potrápit tým
Řep, který prošel turnajem bez porážky a tím si účast v lize zajistil. Velký
podíl na tom má R. Sekyrová na postu nadhazovačky, které se turnaj vydařil.
Celkově obsadil tým 5. pozici.
Do příští sezóny je příslibem zatraktivnění soutěže v podobě většího počtu
týmů. Na výkonu týmu by se měly odrazit zkušenosti nabité v letošní sezóně a
rostoucí výkon obou nadhazovaček – R. Sekyrové a J. Chaloupkové. Další
nadějí je nově vznikající tým juniorek, které by se do týmu měly postupně
zapracovat.
autor: Magdalena Kleimanová