Potácení od ničeho k něčemu a zpátky, které chlapský tým provázelo celý rok, s námi zůstalo i v play-off, i když jsme všichni tak trochu doufali v opak. Čtvrtfinále jsme začali hezkým sobotním zápasem, ve kterém jsme svůj větší tlak na pálce proměnili ve výhru (4:3) až v tie-breaku. Bohužel při balení materiálu do Pardubic jsme evidentně zapomněli v šatně všechny obranné dovednosti. V neděli jsme ve dvou zápasech dostali dohromady neuvěřitelných 32 bodů a s tím se opravdu vyhrát nedá. Takže další víkendy už si budeme užívat (zcela zaslouženě) volna.
Bilance letošní sezóny mluví jasně, volně parafrázováno z Haška – „Mírný pokles v mezích zákona“. V tabulce jsme proti loňsku klesli o jedno místo, vyhráli jsme v základní části o 5 zápasů méně, nepřešli jsme přes čtvrtfinále. Naše výkony se asi nejlépe dají charakterizovat jako nevyrovnané. Výborné zápasy prokládáme tristními, obrana hraje v pohodě a pak se bez viditelné příčiny rozloží, na pálce dáme 4 body za inning a zbytek zápasu nic a tak pořád dokola. Naštěstí se můžeme opřít o solidní triumvirát nadhazovačů a poměrně vysoký potenciál několika pálkařů, takže od sestupových vod jsme se drželi v celkem bezpečné vzdálenosti.
Podíváme-li se místo do minulosti vpřed do budoucna, musíme si přiznat, že takto samospádem bez většího úsilí bychom už další sezóny nemuseli zvládnout. Početně jsme na minimálním stavu i při zápasech, o tréninkách nemluvě. Pokud nedojde k zásadní změně v přístupu, případně k posílení kádru, platí pro nás pelíškovské: „Dávám Matfyzu rok, maximálně dva“.
Hodnocení jednou větou není nikdy spravedlivé, ale zkusme to:
Bohy – tahoun týmu jak má správný kapitán být; přestože ho sužovala četná zranění, odehrál skvělou sezónu zejména na pálce; v poli se pak s úspěchem zhostil role univerzála, což bylo při našich problémech s počtem lidí k nezaplacení.
Buchar – když bylo málo lidí, účinně pomohl, i když absence tréninků i zápasů se samozřejmě projevila, hlavně na pálce.
Dan – jistota vnějšího pole, ke stoprocentnímu výkonu v obraně mu chybí jen občas větší agresivita na míč; na pálce se hodně zlepšil a při jeho tréninkové píli je jen otázkou času, kdy bude patřit k oporám i v útoku.
Dlouhán – silový hráč s velkým potenciálem na nadhozu i na pálce, bohužel nestíhal trénovat tolik, kolik by bylo potřeba, takže část talentu přišla vniveč; přesto byl týmu užitečný a na nadhozu často odvedl nevděčnou černou práci.
Ellojza – při své aktuální výkonnosti a nepříliš časté účasti na tréninku nemůže myslet na víc než na občasné zapojení do hry, ale je dobře, že se áčkových akcí celkem stabilně účastní.
Hooky – nováček s chutí něco se naučit, což je to nejdůležitější; bude z něj kontaktní pálkař a hráč s univerzálními obrannými předpoklady, jen mu musíme rozmluvit roli hodného hocha a dostat do něj trochu rvavosti.
Káša – zatím nepodává takové výkony, na jaké má potenciál, ale tady pomůže jen a jen čas; musí uvolnit svůj projev a odstranit viditelnou (a zbytečnou!) nervozitu a bude díky svým atletickým i lidským předpokladům patřit k lídrům týmu.
Keletti – v poli i na pálce už zažil lepší sezóny, ale pořád patří k oporám týmu a navíc umí strhnout ostatní svou chutí hrát; bohužel mu práce nedopřála tolik tréninku, kolik hráč jeho typu potřebuje.
Luboš – v klidu přišel, v klidu poseděl na lavičce, v klidu nastoupil na pinch hittera, v klidu vytloukl nadhoz a s BA 1000 v klidu odešel.
Majkl – výkonnostně dost nevyrovnaný, v poli i na pálce střídá dobré zápasy a momenty s těmi špatnými, ale většinou si odehraje svoje a umí odpálit v důležitou chvíli; potřebuje zvýšit frekvenci tréninků a v zápasech mu často chybí ta správná zarputilost.
Narcis – celé jaro na něm ležela tíha nosného nadhozu, svoje si odehrál i jinde v obraně a patří k elitním pálkařům soutěže; k dokonalosti mu chybí větší tah na branku v důležitých chvílích.
OLak – žolík do play-off nám vydržel jen jeden zápas a pak ho skosilo zranění, ale svoji roli splnil beze zbytku a v tie-breakovém zápase byl tím potřebným závažím na naší misce vah.
Páca – pohodář týmu si nepostěžoval ani tehdy, když musel svoje představy obětovat pro tým a hrát „vycpávky“ typu OF-flex; bohužel byl dost bezzubý na pálce, takže je při své rychlosti velký adept na trénink krátkých her.
Pepa – výkonnostně určitě „skokan roku“, hráč s největším posunem nahoru a velkou tréninkovou morálkou; potřebuje se celkově vyhrát a uklidnit svůj projev na pálce i v poli, aby se jeho rychlost a bojovnost staly opravdovou předností.
Prsáč – na dvojce si pořád odehraje svůj slušný standard, ale celkově tentokrát nevýrazný; některé světlé momenty na pálce nemohou zakrýt fakt, že častějším tréninkem by se mohl posunout výkonnostně o patro výš.
Rojťas – celé jaro nebyl fit a na nadhozu se trápil, ale na podzim už ukázal, že to zase půjde, navíc umí zahrát kvalitně na šortu a patří k obávaným pálkařům našeho line-upu, takže už mu chybí jen větší schopnost hecnout se když to nejde.
Vlašák – doyen týmu a uklidňující prvek; ruka už není tak rychlá jako bývala, ale s přehledem zvládl roli nosiče vody – postrkování sestavou podle momentální potřeby, hraní DP, přichytávání nadhozů atd.
