Včera se odehrál přípravný zápas mezi námi a Iuridicou. Derby to bylo vpravdě prestižní, protože náš nejnadějnější senior (Olak) loňské
sezóny odešel právě k Iuridice a chtěl si s sebou přetáhnout i trenéra. Po úvodní demonstraci sebevědomí Iuridicy (vtrhla na hřiště jako
první a obsadila NAŠI střídačku) jsme je znejistěli posměšnými poznámkami na adresu jejich aktivity („komu tím prospěješ?“ apod.)
Podle
očekávání vylezli mrtvoly z hrobů, a tak jsme spatřili Luboše, Prsáče, Pepana i Majkla – všechny naprosto beze změn. Jedinou výjimkou byl
Lojza, který se představil s novým účesem (viz. obr). V rámci fair play jsme se s Iuridicou dohodli, že se hraje o Voťase, ovšem s tím, že,
kdo prohraje, ten ho potřebuje víc.
Zápas jako celek byl poměrně nekvalitní a ukázalo se, že oběma týmům chybí po zimě sehranost a nadhazovačům schopnosti a talent. Skóre se
nakonec zastavilo na cca 14:9 pro nás, čímž jsme prohráli Voťase. I přes tyto okolnosti se událo v zápase několik událostí, které vnesly před
novou sezónou klid do našich řad (a vesměs ukázaly, že se nemusíme bát žádných překvapení). Roiťhas na nadhozu začal sezónu bébéčkem. Prsáčův
první start byl přetaven rozhodčím v SO. Lojzův první start přetavil v SO sám Lojza. Bohy se nechal trefit nadhozem. Keletti se celý umazal a
stejně byl aut. Lojza i Keletti předvedli v zadním placáka, ale míč jako obvykle pustili. Keletti předvedl i taneček při chytání luftu. S
Prsáčem jsme spolehlivě zazdili střed hřiště. Vlašák i Bohy předvedli několik standardních PB. Majkl nesebral žádnou ulejvku a Pepan na
trojce ani jednou nepotkal míč.
Kromě mnoha mrtvol se náš tým obohatil o Štěpána a Kendyho, kteří do týmu okamžitě zapadli svou schopností se vyhýbat míči v poli, nechat se
trefit nadhozem, vystát BB a celkovým zjevem lůzrů (počítáme, že díky nim by se mohla zvýšit účast lobkovických odchovankyň jako je zejména
Skippy, na společných akcích). Předvedenými výkony jednoznačně vynahradí Olaka, jehož výkon nás tak fascinoval, že do dohody s Iuridicou o
jeho hostování přibyla klauzule, že v případě, že se potkáme v baráži, musí Olak proti nám hrát. Jednoho překvapení jsme se přeci jen
dočkali. Byl to neuvěřitelný počet až pěti diváků (resp. čtyř divaček a jednoho zatím bezpohlavního jedince), kteří spolehlivě pokryli
všechny vývojová stádia člověka – od prenatálního (Xlak), přes mimino (Klárka), puberťačku (Máří), čekatelku (Dvořka) až k člověku, „co to
má za sebou“ (Míša). Do našeho spektra diváku tedy už zbývá angažovat už jen zástupce důchodců (podle demografických studií by ale o ně
neměla být příštích letech nouze). Na přítomném vzorku diváků, bylo bohužel vidět, že hře poměrně rozumí. Míše a Máří v podstatě nestála hra
za pozornost. Klárka z toho usnula. Jen schizofrenní Dvořka se věnovala hře a dávala nepokrytě najevo své sympatie k soupeři (zejména
některým), což jim ovšem k vítězství nepomohlo. Xlakovi, který fandil nám, nedovolila se nahlas projevit.
Ovšem vítězství se cení a po detailech se nikdo ptát nebude. Takže sláva vítězům, hanba poraženým a Olakovi zvášť. Naším dalším plánem je
pustit se naplno do tréninků, aby alespoň někdo byl schopen chytit míč po zemi. Nejblíž tomu měl Jiří, který míč nejprve betonem vyrazil před
sebe (viz. obr) a následně rychle rozehrál na jedničku, což podplacený rozhodčí ohodnotil z charitativních důvodů autem. Dalším naším zápasem
je už 7.4 béčko s Radotínem, takže máme co dělat.
