Je zima a prší. Do začátku turnaje zbývá týden. Prahu sužují záplavy a sabatské hřiště je hned vedle vody.
O týden později. Pořadatelé zajišťují s policií hladký průjezd do areálu, neboť v Tróji jsou kvůli povodním přeci jen jistá dopravní omezení. Je vedro, sluníčko svítí. Hřiště by potřebovalo pokropit. Neuveřitelné se stává skutečným. Hraje se :o)
Na turnaj se přihlásilo 10 účastníků. Ve dvou skupinách po pěti odehraje zápas každý s každým. Shodně umístěné týmy pak čeká vzájemný boj o umístění. Abysme to vzali čistě matematicky tak tým z x-tého místa ve skupině bude hrát o celkové 2x-1. místo. Nám připadli do skupiny tři záložní týmy tedy Sabat B, Řepy B a Tempo B a nakonec Dračice Brno. S béčkama jsme si to rozdaly v sobotu a s Brnem v neděli. A jak to tedy dopadlo?
Na turnaji jsme se sjely v nevídaném počtu. Celkem se nás tam protočilo 15. Po mateřské se poprvé objevila Věrka. A od problému s kolenem zase Máří. Pro tu to byla zátěžová zkouška. Ukázalo se, že koleno sice bolí, ale tak ňák pořád stejně. Rozhodně na ní žádný omezení vidět nebylo, spíš pořádná naspeedovanost :o) Pár dní před turnajem navíc oslavila své kulaté narozeniny, takže proběhla zase výměna dresů -z Máří se stala zase 41 a z Evži 29. Takže Máří všechno nej! A tobě Evžo samo taky :o) Hráček bylo tedy dost. Kdo nám ale citelně chyběl byl kauč. My to ze hry prostě neumíme, teda když o něco jde. Když má celej tým pocit, že to máme na háku tak nám jde i ten kaučing, ale ten se spíš sveze s tou týmovou atmosférou a navíc takových zápasů za sezónu fakt není moc.
A teď pěkně popořadě. V prvním zápase jsme dostaly od Sabatu nakládačku 11:1. Výsledkem jsme byly poměrně kolektivně znechuceni, především proto, že soupeř byl určitě hratelný. Nám se však sesypalo pole a nepovedlo se nám slepit hity. O tom jak důležitý bude nakonec tenhle zápas ve finálním sčítání jsme samozřejmě neměly v tu dobu ani páru. Dvouzápasovou pauzu jsme využily po různu. Například Adélka si odjela koupit pálku :o) Hned v dalším zápase s Řepama ji v prvním startu pokřtila hitem na osmičku. Na druhý zápas jsme si věřily, ale taky to nedopadlo. S Řepama jsme utržily prohru 6:9. Určitě jsme ve dvojce měly dřív střídat nadhoz, kaučovská chyba. Daleko zřetelněji nám ale kauč chyběl v dohrávce zápasu, kterou jsme vůbec nezvládly. Na mě to působilo, že jsme se cítily ukřivděně a místo abysme vypustily páru do odpalu, tak sme v podstatě přestaly hrát.Prostě rozhodčí je součást hry a píská tak jak zrovna píská a kdo si myslí, že je to jednoduchý, ať si to jde sám zkusit. Myslím, že taková zkušenost člověku celkem pomůže. No nic nedá se svítit, začíná to s náma vypadat dost nahnutě. Opět máme dvojzápasovou pauzu. Po ní konečně sehrajeme hezký zápas s Tempem B, kdy musíme z 2:9 otáčet na 10:9. Svou roli sehrál i fakt, že kaučovala Evža a byl tam tudíž někdo s odstupem. Každopádně atmosféra celého zápasu byla skvělá a my to konečně upálily. Hned se nám domů jelo líp. V neděli jsme hráli až v luxusních 11.30. A byl to poslední zápas skupiny. Bylo jasné, že tenhle zápas může skupinu hodně zamotat. A co si budem namlouvat, nebyly jsme v něm favority. Jediný kdo měl jistotu bylo Tempo, které bylo ve skupině třetí děj se co děj. V případě naší výhry by skupina díky kolečku dopadla: Řepy, MFF, Tempo, Dračice, Sabat. V případě prohry Dračice, Řepy, Tempo, Sabat, MFF. Oběma týmům šlo tedy o hodně. Zápas to byl moc hezký a dramatický do samotného konce. Skóre se přelívalo. Nejprve vedly Dračice, pak my, pak Dračice dotáhly a následoval tiebrak. To už došlo k časovému skluzu a kolem hřiště se začly srocovat týmy z druhé skupiny, které zajímaly jejich budoucí soupeři o umístění. No tiebreak nakonec lépe dopadl pro brněnský tým a my prohrály 9:8 Pocit ze hry jsme ale měly dobrý. Myslím, že zejména v tiebreaku by nám přítomnost kauče opět zřetelně prospěla. Nedalo se nic dělat zbylo na nás nepopulární poslední místo ve skupině. Čekal nás tedy souboj o předposlední 9. místo. Ten jsme sehrály se Sedlčanama a přestože Kobylky ještě před dohrávkou třetí směny vedly, nikdo moc nepochyboval o tom, že vyhrajem (i když nevím kde jsme tu víru vlastně braly, ale určitě byla kolektivní 🙂 A tak jsme taky vyhrály 4:9.
Celkově 9. místo. Z posledních tří zápasů máme ale dobrý pocit. Určitě jsme hrály výrazně lépe než v Bucích, ale umístěním jsme dopadly výrazne hůře. S výjimkou jednoho zápasu nám pořád utíkají začátky, což je něco na čem musíme zapracovat. Oproti Bukům se nám zvedla pálka a jsme schopni stálejšího tlaku. Akorát se většinou nerozjíždíme hned začátku, což je na těchto turnajích kde má každý dva tři starty za zápas hrozně pozdě. Co je dobrý je, že na pálivý týmy dokážeme postavit dobrý vnější pole se super příhozy – Adél, Romča. Obě holky Bára s Marťou se zas posunuly o kus dál. A na čem ještě musíme zapracovat je běh po linedrivu do vnějšího pole. Špatně sme to zaběhly třikrát a smutný na tom je, že to zaběhly špatně ti zkušení – Barka, Madla a Romča.
