Turnajové klání se odehrávalo na hřištích v Českých Budějovicích a Ledenicích. Už před samotným turnajem nás provázela smůla na každém kroku. K návratu do hry se chystala Romča, ale nikdo netušil kolik toho její koleno vydrží. Také jsme očekávali návrat Dvořky, toho jsme se však kvůli stále nepoužitelnému palci a zdravotním komplikacím Šárky bohužel nedočkali. Míšu zkolila v týdnu před turnajem viróza, ale do víkendu se jakž takž dala dohromady. A Dufi v den odjezdu blijavka, ta se dohromady nedala. Máří si týden před turnajem pořezala prst a nebylo jisté zda udrží pálku a rukavici. V podstatě bez problémů tak byla pouze šestice hráček Adélka, Barka, Evža, Hudla, Janina a Věrka. A tak nastalo tradiční kopání mrtvol. Na oba dny s námi jela Markéta, na sobotu sme vyhrabali Teráka a na neděli Hubku, kterou už ale snad můžem za mrtvolu přestat považovat 🙂 Všem třem patří obrovské díky.
Do Budějek jsme se rozjeli již v pátek večer, každý zvolil jinou zácpu, ale nakonec jsem se na jih všichni nějak probojovali. Ubytování bylo na koleji K5. To již tradičně zajistila Věrka a tradičně nemělo chybu. V těsné blízkosti jsme objevili příjemnou hospůdku, pizzerie a mexická restaurace Amigo, ve které jsme strávili páteční a sobotní podvečer a nedělní poledne. Vařili tam skvěle. V pátek jsme ještě lehce oslavili Markétiny blížící se kulatiny. Já již po několikáté předělala plán dle aktuálního stavu našeho lazaretu a kolem jedné jsme šli spát. Romča nám z nějakého neznámého důvodu nechtěla prozradit další podrobnosti o panu H.
Celou noc vytrvale pršelo, takže jsem se obávala, že se turnaj vůbec neodehraje. Ale pořadatelé to nakonec s lehkými organizačními zmatky ohledně začátků jednotlivých zápasů zvládli. Hřiště na Angeles bylo pod vodou a tak došlo k přesunu některých zápasů na hřiště Blondies. Aby se vše stihlo, byly zápasy zkráceny na 60 minut. Navíc opět jeden z týmu nedorazil, tentokrát to byli Dračice. Jsem docela zvědavá jak se k tomuto neduhu svaz postaví, protože situace, kdy tým nedorazí nastala zatím na každém turnaji 🙁
My měli přívětivou skupinu a navíc začínali až v 11.00. Za vytrvalého deště a lehkého bloudění jsme dorazili na hřiště hodinu před. Na místě jsme také zjistili, že v naší skupině ráno Budějovice porazily Spectrum. Tím se nám otevřela poměrně jednoduchá cesta do horní čtyřky, bohužel jsme se vydali po cestě úplně jiné :(. Takže popořádku.
Začínáme po lehkých organizačních zmatcích asi o čtvrt hodiny dřív oproti původnímu plánu. Nemáme nad čím spekulovat, určitě chceme Spectrum porazit. Takže opět předělávám sestavu 😉 Pětibodový náskok ze trojky jsme však neudrželi a v dohrávce čtyřky prohráváme o bod. Poměrně znechuceni odcházíme na kolej vedle hřiště. V přetrvávajícím deštíku je tam příjemně sucho a teplo. Nakonec se přes výsledek nějak přeneseme a chystáme se na zápas s Budějkama. Víme, že musíme vyhrát a nikdo asi nepochybuje, že taky vyhrajem. Pořád to ještě máme ve svých rukou a můžeme být celkem bez problémů ve skupině první. V horším případě druhý. Jenže na hřišti jsou jednoznačně lepší Blondies. Co trefí, to spadne do díry, a když už něco trefíme my, tak to zahrajou (asi ve dvou případech jde o nadstandartní zákroky). Výsledkem je klepec 9:2. Jediným pozitivem je, že se Romča chytla na pálce. Sen o horní čtyřce se rozplynul, standart v prostřední čtyřce se nekoná a nám tak zbývá porvat se na chvostu o 9. místo.
Večerní kříže se tak konají bez naší účasti a my už v pět vysedáváme v našem oblíbeném Amigu. V podstatě všichni se poměrně slušně přežereme, což nám ovšem nebrání v doobjednání závěrečných ňamek. Jediný kdo není přejezený je Janina, ta si stěžovala, že má v Tacos moc keramiky 🙂 Taky padne pár lahví vína, než se večírek přesune zpátky na kolej. Připíjíme na zdraví všech květnových oslavenců, kteří způsobili, že náš průměrný věk je zas o půl roku vejš. Večírek tradičně vyvedený, ale spát jsme šli už kolem půlnoci. Svojí skvělou hrou jsme si totiž vybojovali ranní zápas od osmi a s ním ranní vstávání.
Nakonec se však ukázalo, že to přece jen aspoň v něčem výhra byla. Počasí totiž bylo ještě jakž takž snesitelné. Povinné vítězství nad Hlubokou jsme tentokrát přesvědčivě zvládly. Výhra nás poslala do Ledenic k přímému zápasu o 9. místo se Sedlčanama. Přesunuli jsme se tedy na hřiště, kde jsme ještě nikdy nebyli. Areálek je moc pěknej. Velkým plusem byl stánek s občerstvením. Kromě zahřívacích čajů, padlo několik párků a rakviček. My měli hrát od 12:30. Čas jsme si krátili sledováním semifinále mezi Budějkama a Sabatem. Budějovice sice prohrály, ale určitě je to jeden z jejich nejúspěšnějších turnajů. Sabat nás zarazil způsobem vítezného křepčení, které bychom očekávali spíše od mladších týmů. Jejich pubertální nálada se přenesla na nás, takže jsme v krátké době vyprodukovali několik nepublikovatelných pubertálních teorií 😉 Myslím, že Voťas by měl radost jakou váhu přikládáme jeho nejmenovanému obrazci …Zhruba kolem jedenácté se spustil vytrvalý déšť a hřiště se začínalo měnit v oraniště. Pořadatelé tak nechali dohrát druhé semifinále mezi Tempem a Řepami. Z tohoto zápasu o nezranění nakonec vyšlo podle očekávání lépe Tempo. Zbytek zápasů byl zrušen. V zavěrečném pořadí se tak o první místo dělí Tempo se Sabatem. Na nás zbylo dělené 9. místo se Sedlčanama. Celkem jsme odehrály jen tři zápasy, z toho dva šedesátiminutové a jeden osmdesátiminutový. Ještěže se Hluboká v osmi hecla a k nedělnímu zápasu i přes personální problémy dorazila – díky.
Místo posledního zápasu jsme tak přejeli na oběd do Amiga, kde jsme zároveň dořešili některé organizační věci. A pak už nás čekalo jen probíjení skrze zácpy zpět do Prahy.
A celkový obraz naší hry? Určitě jsme do turnaje šli s většími ambicemi. Nevím jestli jsme se nechali ukolébat počasím nebo něčím jiným. Zásadně nám chyběl tah na bránu. Pár hráček, které by opravdu chtěli uhrát lepší výsledek a strhli k tomu i ostatní. Jakoby se zápasy, které hrajeme odehrávaly tak trochu vedle nás. Tenhle tah nám chybí jak v útoku tak v poli. Nehrajeme bez chyb, ale až na výjmky to nejsou chyby nechyceného balónu, což je něco co se dá zlepšit komunikací. Zbytečně neházet, když už je běžec jasně save. Vyřvat si míč po zemi, aby bylo jasný, že míč chci prostě já a nikdo mi do něj nemá hrabat. Obecně dát najevo, že já jsem ten kdo chce míč hrát. To bych řekla, že jsou zásadní problémy. V poli bych tak vyzdvihla Hudlu, která ke standartu přidala i drobný nadstandart, určitě chytala na trojce dva těžké míče do strany, které zahrála, třetí pak vytečkovala, ale aspoň to zkusila, pokud to spojka mohla mít lépe, pak tohle je ten okamžik, kdy je potřeba si to vyřvat. Na pálce máme opět problém s ulejvkou, nepoložených jich bylo celkem dost. Věčným problémem je pak běh po metách, kde se dopouštíme školáckých chyb. Svým rostoucím pálkařským výkonem mile překvapila Máří. Kromě hitové ulejvky je schopná dát i hezkej linedrive do vnějšího. Její výkon s pořezaným prstem mi přišel ještě lepší než ten v kocovině 😉 Svůj návrat skvěle zvládla Romča, celkem pohodově odházela i zapálila. Dokonce slajdovala na domácí metu a koleno to ustálo 🙂 Určitě ještě není úplně fit, ale určitě už je zase velmi platnou hráčkou. Barka se trápila na pálce, ale jako kauče na jedničce si ji všichni pochvalovali. Janina má pochvalu za nastudování příručky pro zapisovatele a její následnou aplikaci do zápisu. Míša po viróze začla zase v pohodě házet jeden strike za druhým. Evža byla za statečného otloukánka na kečru i na osmičce. Markéta si chytla krádež. Terák má první ligový hit. Adélce jsem z trojmeťáku udělala dvojmeťák. Hubka si nakonec ani nezaházela, tak si aspoň hezky zapálila. Věrka se dostává na mety a pak po nich standartně zmateně pobíhá, ale teorii má na háku 😉
Pozitivum turnaje? Jak říká Máří spadli jsme na softballové dno a teď už se stačí jen odrazit 🙂 Tak příští týden zvedáme hlavy na přeboru, na lize pak v září v Mladých Bucích!
